O dobrých 14 minut se zpozdí začátek. Pro řadu slavných tváří není možno projít foyerem bez zpoždění. Fotoreportéři žádají mnoho hostů o zapózování. A proč ne. Už zítra se tyto snímky, pořízené v budově u Náměstí republiky, budou usmívat na čtenáře novin i na druhém konci republiky. A po boku těchto snímků se i dočteme, jak to všechno dopadlo. Bodejť, v hledišti by člověk lehce našel mnoho lačných kritiků, připravených nemilosrdně okomentovat to, co právě začíná. Stmívá se, zní úvodní tóny. Muzikál Baron Prášil začal.

Na dělové kouli, nad hlavy diváků, přilétá Daniel Hůlka. Scéně dominují výpravné kostýmy, nádherné kulisy, moderní efekty a dokonce i překvapivé triky. Chytlavou hudbu se střídajícími žánry, vede představením děj, který nechává fantazii volné ruce.
O to víc se člověku vryje do paměti jedna z hlavních melodií: "Na křídlech fantazie…", kdy mi po zádech přejede mráz, aby se vypořádal s mojí nervozitou, po které se konečně slehla zem.
Výkony všech aktérů jsou úžasné, člověk přemýšlí, že v zákulisí musí být ještě pár desítek dalších zúčastněných, kteří nejsou sice vidět, ale bez nich by všechna ta technika nemohla fungovat. A právě sladění uměleckých výkonů s technickými efekty tak, že nedojde ani jednou k žádnému vizuálně kostrbatému okamžiku, mi přijde jako neuvěřitelná věc.
Když Baron Prášil odletí na dělové kouli ze scény, opanuje Divadlo Hybernia aplaus. Všichni umělci sklízejí ovace. Ty pak gradují s úklonou Romana Vojtka, Jiřího Langmajera a samozřejmě Daniela Hůlky. Tisíc diváků povstane. Potlesk trvá notně dlouho, přestože každý ví, že foyer už nabízí lákavý raut.

Popsat vše, co se u slavnostního rautu událo, snad ani nemusím. Lidí tam bylo tolik, že jsem mnohé vůbec neměl šanci potkat. Ale o nich, druhý den spolehlivě referoval tisk, stejně jako o muzikálu samotném. Citoval zpravidla chválu, kterou jsem toho večera i já slyšel ze všech stran.
Nejvíc jsem byl nablízku samotnému Zdeňku Bartákovi a jeho paní Lídě. Když tlak novinářů polevil a hostů po pár hodinách už odešlo hodně, vyndal jsem fotoaparát a v klidu pořídil v této zklidněné atmosféře pro sebe několik snímků, o které se podělím i se čtenáři Revue Richard.

   

Druhý den se mi vracela na jazyk slova: "To jsem já, kníže tuláků, a všech pohádkářů král…" - Která mi ze shlédnutého muzikálu i s melodií silně utkvěla v paměti. Vracelo se mi před oči i mnoho vzpomínek.
Redaktorka TV Barrandov Mirka Dvořáková litovala, že nemá ještě děti, protože by je taková krása určitě nadchla. Dramaturg České televize Aleš Ulm si nemohl vynachválit efekty a muziku.
Syn slavného skladatele Karla Svobody - Petr Svoboda - podotkl, že se jeho táta se Zdeňkem Bartákem znali a měli se rádi a že tento muzikál je opravdu fajn.
A ze setkání s Karlem Gottem si pamatuji na slova: "Pocit? Všichni se ptají na pocit, ale my z branže to všechno vidíme jinak. Byl jsem se podívat na zkouškách, takže dnes jsem tento muzikál viděl potřetí! A ještě určitě přijdu!" Kromě mistrových slov na mne dýchne duch neuvěřitelně ochotného a elegantně pokorného muže.
U sklenky vína se ještě pozdravím s Romanem Vojtkem, abych se podivil, proč je smutný. Ale dovím se, že: "Nejsem smutný, ale unavený!"
A unaveni byli asi všichni, kteří poslední měsíce od časného rána do pozdních večerních hodin nacvičovali, abych třeba já, právě dnes, usedl do červeného křesla Divadla Hybernia a nechal se zlákat do světa fantazie.
Kdybych nebyl kamarád Zdeňka Bartáka, asi bych neměl sevřený žaludek. Až druhý den mi došlo, že má nervozita vlastně pramenila z obavy: "Co když se mi to nebude líbit? Co pak řeknu Zdeňkovi?" - Dokážete si představit, jak se mi ulevilo, když nade mnou fantazie tvůrců muzikálu Baron Prášil zvítězila!