|
B Y Z N Y S |
|
|
|
||
|
BYZNYS
Zažil jsem první víkend života GALERIE HARFA 15 let Klinického centra ISCARE Hotel Jalta - osudové místo Vojtěcha Kačerovského nakladatelství JaS LCG 360° Consulting …není žert, že existuje skutečný MOTOR EXPERT… Mít velký stan MPM, do kterého netáhne… První chodská SVS spol. s r.o. zlatnická a medailerská dílna TRIGA - K XXXLutz expanduje a jistě i inspiruje |
Cíl mého zájmu: Triga - K rodinná zlatnická a medailérská dílna Nad Ražákem 399/19, 143 00 Praha 4 www.triga-k.cz info@triga-k.cz Tel. / fax: 241 762 989
Rodinná zlatnická a medailérská dílna TRIGA - K
Když staré přísloví "zlaté české ručičky" stále platí:
Celá rodina drží za jeden provaz. V jejich případě bych možná mohl místo provazu užít výrazu: "Za jedno řemeslo!" Mluvím o rodině manželů Kazdových, kteří celý život působí jako výrobci šperků, ale i řádů, medailí a nejrůznějších dalších krásných drobností, jakož třeba odznaků. Vše ovládají dokonale a k této dokonalosti přivedli i své tři syny. Václava a dvojčata Honzu s Petrem. Jejich byznys patří k těm nejpracnějším, neboť nejde jen o to zajistit obchodní stránku věci, ale i veškeré zboží vlastnoručně vyrobit. Kolikrát pak být i návrhářem daného zboží a v důsledku i mistrem umělcem, který dokáže do raznice vrýt umělecký tvar. Dům s velikým nápisem TRIGA - K sídlí v Modřanech, je od sklepu po střechu nadupaný zručností a trpělivostí. 
Dveře mi otevřel Petr Kazda. Na to, že je Petr, jsem se ale musel zeptat. S Honzou si oba dva bratry lehce spletete. Ať se však jedná o Petra, Honzu, či Václava, všichni synové jsou od první chvíle setkání velmi dobře naladěni. Maminku tu zrovna nemají a táta, tedy Petr Kazda starší, se vrátí z jednání až za nějaký čas. Kam se člověk podívá, tam zří krásné rukodělné věci. Pozornosti ani neunikne fakt, že většina těchto věcí je vyrobena ze zlata nebo jiných drahých kovů, nemluvě o drahých ozdobných kamíncích a vším tím, co se běžně v koloniálu nekupuje. Hned se mi nabízí otázka: "Jak to všechno tady máte zabezpečené?" - Ale když na stěnách uvidím plakáty s boxerskou tématikou, včetně fotografií Petra a Honzy z různých domácích i světových mistrovství v kickboxu, kde nasbírali řadu medailí, v duchu si odpovím sám: "Chraň pánbůh zloděje, který se sem odváží!" 
První, co upoutá mojí pozornost, je ohromná stěna s policemi plných raznic, přičemž některé police mají čelní sklo s pečetí.
Je jasné, že kromě alarmů, kamer a všeho dalšího, jsou i samotní mistři medailéři povinováni určitému bezpečnostnímu systému,
který podléhá samotnému státu.
- "Richarde, to nebudou mince, ale žetony pro jeden pivovar. Takovéhle věcičky třeba používají jako symbolické platidlo za jedno pivo na různých pivních akcích…" - "No jo, ale to musíš Honzo dávat pozor na ruce, aby sis nevykrojil kromě plechu i kousek prstu!" 
- "Tak to jsi asi ještě neviděl stroj, kde mince a medaile razíme!" - Podotkne Petr a už si mne vede ven do zahrady, kde v malém domečku, laik by řekl: "Hele, letní byt!" - leč by se mýlil, zřím přenádhernou razící mašinu. Samozřejmě, jak se patří, řádně naolejovanou, což ucítím už mezi dveřmi: "Člověče, Petře, tady to voní jako v Národním technickém muzeu!" - Nadšeně si prohlížím stroj, na jehož štítku najdu letopočet výroby: "1937". 
Když se rozběhne, roztočí se nahoře ohromné litinové kolo, které se co chvíli otáčí tam a zpět, aby vší energií a vahou velkého tělesa vrazilo raznici do připravené mince. Vše provází ohromná rána a ačkoliv je vše pevně ukotvené v mase betonu, člověk drobné zatřesení ucítí. Takovou práci nemůže dělat kde kdo. Stroj budí respekt a jeho síla i strach. Vždyť pracovník se nachází hluboko dole v žlabu pod strojem, majíc hlavu na úrovni místa, kde dochází k ražení. A když se razí stovky mincí, stráví tady, s rukama co chvíli pod razidlem, spoustu hodin: "Tedy Petře, klobouk dolů. To není žádná legrace." - Uznale shrnuji své dojmy z tohoto pracoviště, abych Petra pobídl k další části prohlídky firmy: "Naše práce není jen ražba, ale mnohonásobně víc hodin s její přípravou. Pojď za mnou…" - A když se vrátíme zpět do domu a vystoupáme do prvního patra, ukáže mi dílnu, kde se vyrábí razidla. Navíc mám štěstí, že se právě vrátil z jednání Petr Kazda starší, kterého jsme zastihli telefonujícího. 
Jakmile Petr Kazda starší dotelefonuje, srdečně mne přivítá pevným stiskem chlapa, co sice zasvětil celý život profesi jemných prstů, ale jinak se nevyhýbá ničemu, co by nemělo nádech drsného a správného chlapství. S manželkou s láskou vychovali tři syny a dokázali nemožné - celá rodina v naprosté harmonii dělá dohromady jedno řemeslo v jedné rodinné dílně. A to dílně, která ve svém světě hraje první ligu. Při tom všem ještě dva ze synů přivedl k vrcholovému sportu. Petr a Honza jako mistři kickboxu posbírali po světě pěknou řádku medailí. Mohou se pyšnit medailemi ze šampionátů ČR, Evropy a světa. A aby se z toho všeho táta Kazda nereálně nevznášel ve vzdušných zámcích, ve volných chvílích reálně brázdí blankytně modrou oblohu na motorovém rogalu. Stejně modrou, jako jsou modré jeho oči, jako je modrý jeho svetr, jako by pro jeho férové vlastnosti chlapa mohla být modrá jeho krev, či jako je krásně modrá právě vyrobená medaile, která už čeká, až si jí klient v dílně Triga - K, vyzvedne. 
Ale hotové výrobky už Petra Kazdu staršího dál nezajímají. Hlavu má plnou výrobků nedokončených, na kterých je potřeba ještě ledacos dodělat. Proto pan Kazda, jen co si ho vyfotím s modrou medailí, tuto odloží, aby věnoval pozornost stříbrnému hadu, medicínskému symbolu, co má zdobit jakousi hůlku, či co. Nic neříkám, na nic se neptám. Tiše poslouchám hovor pana Kazdy se synem Václavem: "Hele tady nahoře uděláme dírku, aby to při tvarování neprasklo a pak to zase zaletujeme…" 
A jak tak trpělivě nechávám tátu se synem pracovat, porozhlédnu se po stěnách. Kromě plakátů z boxerských šampionátů, leteckých pohledů na krásu světa, ale i certifikátů a děkovných listin, zde najdu zarámovanou fotografii prezidenta Václava Havla s osobním věnováním panu Kazdovi. 
Od obrázku s panem prezidentem je to jen kousek k vitrínám s referenčními výrobky. Ano, když přijdete do firmy Triga - K zadat nějakou zakázku, přijmou vás právě zde. Až se to stane, nezapomeňte se podívat do vitríny druhé zprava. Je v ní kopie hůlky Salvátora Dalí, kterou vyrobili právě tady. "Originál této hůlky má akademický sochař Josef Nálepa…" - Dal se do vyprávění Petr, jen co zjistil, že mne její historie zajímá. "On, jako jediný, měl štěstí, že modeloval bustu Salvátora Dalí, který se jinak nechtěl nikým nechat vymodelovat. Bylo to všechno velkým dílem náhod, osudových propletenců a tak, jak to v životě chodí. A pro nás je z toho nejdůležitější fakt, že Salvátor Dalí byl z té busty tak nadšený, že na památku daroval Josefu Nálepovi svoji hůlku. A ten nás oslovil, abychom vyrobili kopie, jako dárky jeho přátelům. Pokud vím, tak jednu daroval Waldemaru Matuškovi, jednu Miroslavu Horníčkovi a tak dále. Moc přesně si tu historii nepamatuji, takže bude lepší se třeba na to zeptat přímo pana Nálepy, ale pro nás je důležitější, abychom než přesně znali historii, přesně hůlku podle předlohy vyrobili a to se povedlo. Jeden exemplář máme na památku i my." 
Taková hůlka je vlastně unikátní užitný šperk, či jak bych popsal věc, kterou si mohu zblízka prohlédnout. "Petře, vy vlastně také vyrábíte klasické šperky, ne?" - No jasně, pojď se podívat do dílny k paní Bergmanové!" 
Jen co vstoupím, pozdravím se s milou ženou, která zde ze své pětačtyřicetileté zlatnické praxe, na kterou nedá dopustit, odpracovala už 17 let. Pamatuji si jí moc dobře, když jsem tuto firmu jako televizní reportér navštívil prvně v roce 1994, kdy tu pracovala teprve krátce. Jakoby se ale nic za 17 let nezměnilo. Jen paní Kazdová už nesedí naproti, protože se nyní stará o provoz vlastního firemního obchodu se šperky. Ty se ale musí nejprve právě tady vyrobit. Petr mi ukáže, kde mají uložené formy na odlévání šperků, odznaků a dalších krásných drobností. 
"Paní Bergmanová, vy vlastně jako jediná tady nejste z rodiny Kazdových, ale přece jen jste s touto rodinou hodně spjata. Co máte nejvíce společné, v čem jste stejní nebo jiní?" - "Stejní jsme v tom, že máme všichni zlatou trpělivost, ale té jsme se každý musel nejdříve naučit. Ale na vše tady máte dostatek času. Rukama mi prošlo tisíce prstýnků." 
- Na což bych mohl reagovat replikou z pohádky: "Prstýnek z lásky dala mi…" - Žádný jsem nedostal.
Ale dostal jsem něco mnohem cennějšího.
Paní Bergmanová mi popřála hodně zdraví a štěstí. A ačkoliv při těchto slovech hleděla na své prsty, co pečlivě leští jeden z
nových prstýnků, cítil jsem, že jsou myšlena upřímně. To je asi to, co mají všichni zde, pod střechou domu s nápisem Triga - K,
skutečně společné. Byl jsem tu dobrou hodinu a půl, obklopen zlatem, briliantky, vzácnými razidly a vším možným materiálně vzácným,
zabaleným do profesionální atmosféry prestižní specializované firmy a stejně i tak mi více připadalo, že než, že jsem ve firmě, jsem
u Kazdů doma. O to víc mne pobavily u vstupu do dílen klasické "píchačky", které si tu Petr Kazda starší se smyslem pro humor sobě
vlastním sám pověsil, aby sebe a svou rodinu kontroloval, nikoliv jak dodržuje pracovní dobu, ale jak ji pro časovou náročnost
překračuje, neboť u této práce se snad ani hodiny měřit nedají.Díky tomu, že jsem svou reportáž pořizoval v odpoledním čase, dočkal jsem se také okamžiku, kdy takzvaně "padla". Jenže jsem si toho nevšiml. Práce šla všem dál od ruky jako dosud. V tom se ale ve dveřích objeví nepřehlédnutelný chlap, devítinásobný mistr ČR v boxu - Josef Kapín, který zavelí: "Padla!" - Okamžitě vytáhne ven na trénink obě dvojčata, bratry Petra a Honzu: "Čas letí, na konci června mají mistrovství republiky!" - Pochopím, že tihle kluci zase možná vyboxují nějakou tu medaili. Nakonec proč ne, vždyť je celý život vyrábějí pro jiné, proč by neměli vědět, jaké to je, medaile dostávat! 
Více najdete o firmě Triga - K na www.triga-k.cz |
|
Ke všem starým raznicím, které tu lze obdivovat však přibývají stále raznice nové. Záleží jen na tom, kdo jak považuje kterou situaci
za důležitou, aby ji jako vzácnou mohl zvěčnit do pamětní medaile: "Na čem jste Petře dělali v poslední době?"