Na Kubě byste těžko hledali modely současných vozidel. O to více jsou zde k vidění veteráni převážně americké produkce ze 40. až 50. let. Vzhledem k tomu, že na Kubě nemrzne, tedy se nesolí silnice a životnost „amerik“ je o to delší, vidíme kolem sebe zachovalé skvosty udržované svými majiteli. Na otázku taxikáři: „Jaký motor máte pod kapotou toho Chevroletu?“ – Odpoví: „Nissan!“ A takových aut jezdí po Kubě tisíce. Výjimkou nejsou podlahy vyspravené prkny, že za jízdy vidíte silnici - kde také brát součástky na auta stará 70 let? Vozidla jsou stejně výsadou státní taxislužby a polostátních zařízení a firem. Obyčejnému Kubánci se může o vlastním autě jen zdát.

Za to doutníky zde vyráběné jsou jedny z nejlepších na světě. Značka Cohiba, Partagas, či Montecrist, jsou ve světě kuřáků pojem. Ke koupi ve státních obchodech nejsou, ale na každém zastrčeném dvorku je vám místní prodají. Z velké části jsou vynesené z fabriky, ale také bývají doma vyráběné a jen označené jako Cohiba. Nicméně tabák je vždy Kubánský. Hovoří se také o padělcích z banánových listů, ale moc se mi nezdá v zemi plné tabáku, že by se k tomu někdo uchýlil… Při exkurzi ve fabrice Partagas nevěřím svým uším - tmavý balič doutníků na mně pokyne a česky osloví: „Koupíš doutník?“ Samozřejmě jsem koupil 10 ks po 1 USD. Skvělý obchod a ještě v mateřském jazyce. Hoch asi u nás studoval….

Kubánský rum, na rozdíl od doutníků, koupíte ve všech obchodech a restauracích. Mojito, národní nápoj z bílého rumu, také. Rum zde vyrábí ze šťávy cukrové třtiny. Po vykvašení ji destilují jako my slivovici. Je zde velmi levný a ve velmi slušné kvalitě. Odměrky v restauracích neřeší. Přímo z lahve nalejí rum na led velmi hrubým odhadem a to spíše více a servírují… V Havaně je fabrika známého kubánského rumu Havana club. Zde je veselo. K fabrice náleží i malé muzeum rumu, hraje zde živá kubánská kapela a pije se rum za dampingové ceny. Doporučuji návštěvu!

Nu a příště se zaměříme na obyčejné lidi, na život ve městě i na vesnici.

Váš

Petr

petrfirkusny@seznam.cz