ŽIVOT - Dana

Ž I V O T

Náhodný rozhovor přes lide.cz
s paní Danou

Před pár dny mi poslala vzkaz přes lide.cz paní Dana: "Odněkud vás znám, viděla jsem vás asi v televizi…" - A tím dala šanci vzniknout nápadu: "Co kdybych s touto ženou pořídil pro Revue Richard do rubriky ŽIVOT rozhovor?" - Tak jsem hned odepsal. Paní Dana souhlasila a já hned poslal přes lide.cz první otázku. Náš rozhovor prokázal, že není nikdo, kdo by nemohl sednout a začít vyprávět svůj příběh. Přestože paní Dana není spisovatelka, její příběh napsal sám život a my se teď do něj můžeme začíst.

Milá Dano, budeme si vykat nebo tykat?
"Lepší je pro komunikaci tykání."

Dobře! Co ti přináší tvá přítomnost na lide.cz?
"Na lidé.cz jsem byla dříve hlavně proto, že jsem se mohla s někým podělit těžké období, které jsem prožila. Bylo moc příjemné popovídat si s někým a sdělit si navzájem starosti. Teď už je vše za mnou a já tu prohlížím jen tak, co by mne zaujalo a občas tu mám i nějaký ten vzkaz od kamarádů, případně od neznámých lidí. "

Můžeš nějak popsat ono složité období?
"Začala bych tím, že jsem měla muže z Bulharska. Oni jsou jiní než chlapi u nás, což asi každý ví. Poznali jsme se v Bulharsku, kde měl můj táta restauraci. Odtud jsme se vydali do Londýna za prací a zůstali spolu 19 měsíců. V té době jsem otěhotněla a tak jsme se vrátili domů. Bydleli jsme u mamky, ale on stále dával najevo, že pro něj to tu není dost dobrý. Tím myslel také lidi. Asi mu nevyhovovalo, že se musí starat o dítě. Po nějaké době jsem řekla, že bych chtěla ještě jedno dítě, ale on pořád, že není vhodná chvíle a tak to šlo pořád dál. Byla jsem mezi tím i na přerušení těhotenství, jelikož, jak jsem psala, vhodná doba nebyla a podle něj jsem za to mohla já. Neshody byly pořád horší a vina byla samozřejmě na mě. Nechtěl se bavit s mojí rodinou a upřednostňoval svou, která byla ta lepší - jak jinak. Časem jsem zjistila, že je moc agresivní a podle toho to také vypadalo. Nikam jsem kvůli tomu nešla, samozřejmě jsem se bála a naši taky, abych to neodnesla. "

Můžeš to upřesnit?
"Nedá se to přesně popsat. Nakonec, když synovi (Daniel) bylo 7 let, jsem byla těhotná znovu a zjistila to na dovolené v Bulharsku. Pak to začalo být hrozný. Nutil mě jít do nemocnice a rodičům to ani neřekl. Měla jsem na výběr - buď nemocnice, nebo rozvod. Já se rozhodla a myslím, že správně pro dceru Sofinku, které budou 5. dubna už 3 roky. Než se narodila, byla jsem již rozvedená a syn byl v mé péči. Peníze nám nedával a bydlel stále s námi, prý kvůli dětem, o které se ani nezajímal. Neměla jsem ani na to, abych koupila dost jídla. Nájem jsem platila také sama. Plus vše ostatní a on si jezdil v BMW a bylo. Seznámil se s nějakou holkou od nás z práce a jezdil za ní čím dál častěji. A ode mne čekal všechen domácí servis. Když jsem nechtěla udělat to, co řekl, přestože jsme byli rozvedení, chtěl mi vyhodit kočár z okna a klukovi postel. Jindy byl opilý - měla jsem nůž na krku, když mu neřeknu, co chce slyšet, i když to nebyla pravda. Tak to šlo dál a on byl doma pořád méně. Kolikrát jsem se bála, když se vrátil od ní a pil, že mě zabije. Chtěla jsem jít na sociálku pro přídavky, ale to jsem taky nemohla a už jsem nevěděla co dál. Nakonec, když se rok a půl po narození dcery odstěhoval, jsem tam došla, aby dceru svěřili mně a stanovili mu výživné. Jenže stejně platil, kolik chtěl. Já se však přestala bát a dala mu to exekučně. Hned mi vyhrožoval, že mě zabije a sprostě nadával. Šla jsem rovnou na policii, protože on byl schopný to udělat. Já to všechno nikomu nevyprávěla a ani moje rodina nic nevěděla docela dlouho o rozvodu. Nejsem typ člověka, který to všechno hned někomu vypráví a bylo mi trapně, co se tu všechno stalo. Dodnes si děti moc nebere a říká, jak je má rád a lže jim, hlavně synovi. Mám to období za sebou, ale bylo to hrozný, když víš, že on může udělat, co chce a kdy chce. Období plné strachu o život."

Milá Dano, neznám Tě a neznám ani Tvého bývalého manžela. Pokud to, co říkáš, je pravda, muselas mít opravdu těžké životní období. Proto mne zajímá, jak jste se seznámili? Vždyť člověk nemusí skrz zamilování mít růžové brýle na nose nonstop. Hrála v tom roli určitá exotika? To, že je Bulhar?
"S manželem jsme se poznali v Bulharsku, kde měl můj táta restauraci. Jednoho dne jsem stála na balkoně u pokoje, ve kterém jsme bydleli. A on dole pod balkonem srovnával ubrusy na stolech zase v jiné restauraci, kde pomáhal kamarádovi. Tak nějak jsme se spolu začali bavit a tak to šlo dál a dál. Pak nastal konec sezony a já měla jet zpět domů. Napadlo nás že by mohl přijet za mnou do Čech kde by sehnal práci a byli jsme spolu.Tak to také tak dopadlo. Bylo mi tehdy 18 let a přitahoval mě už ani pořádně nevím proč. Je to jiný typ chlapů než tady u nás a já viděla, že je hezký, chytrý a uměl si vše zařídit. Asi mě nenapadlo, že to všechno skončí úplně jinak"

Jaký je rozdíl mezi chlapem Bulharem a chlapem Čechem?
"Rozdíl je určitě ten, že Bulhaři jsou temperamentnější a řeší vše rázně. Ženy podle nich musí poslouchat a dělat co řeknou, takže si asi připadají méněcenné. Samozřejmě, ne všechny, jak jsem poznala při každoročních návštěvách Bulharska. "

A rozdíl v životní filozofii celkově?
"Jelikož umím bulharsky jako česky, dá se říct, rozumí člověk všemu. Hodně si Bulhaři zakládají na tom, jak vypadají. Je pro ně důležitá kvalita oblečení, telefonu a auta. Je jedno, že třeba nemají na benzín, ale auto stojí u baráku, oni ho leští a sousedi koukají. No nejlépe to člověk pozná, když s nimi žije."

Jaký byl rozvod?
"Rozvod byl rychlý. Do poslední chvíle jsem čekala, že to neuděláme, ale nestalo se. Starosti se ovšem rozvodem nevyřešily, protože výživného stejně neplatil. Já nikam jít nemohla, protože bydlel u nás a vyhrožoval, že uvidím, jestli půjdu na sociálku."

Paní Dana.

Nenapadlo tě najít si přítele? Ve dvou se to lépe táhne, ne?
"Přítele jsem nehledala, stále jsem doufala, že i po rozvodu to nějak zvládneme a on bude chtít bydlet s námi a bude to jako dřív. "

Skutečně jste doufala v návrat starých dobrý časů?
"Ano, ale nestalo se. Nakonec jsem musela být tvrdá a požádat o exekuci, čehož jsem se bála, ale udělala to."

Když jsi přítele nehledala, neznamená to, že by chlapi nehledali tebe?
"Nabídek jsem mnoho neměla, nikam jsem se nedostala. A ani jsem nechtěla nikam chodit. Se současným přítelem jsem se seznámila až rok a půl po rozvodu. Chodíme k babičce na zahradu a jednou vedle na školní zahradě přijel tesař stavět pergolu. Tak jsme se viděli každý den a pak už to šlo nějak samo. Je tedy o 17 let starší než já, ale klape nám to skvěle. Sofie byla malá, když jsme se seznámili v roce 2008 a je v pohodě. Dan už byl větší a je to s ním horší, že tu má někoho jiného. Já ho do ničeho nenutím, přijde to samo. "

Jak se ti žije s novým přítelem?
"Mirek je na nás hodný a je rád, že nás má. Finančně jsme na tom o dost lépe, protože je typ člověka, který nevyčítá nikomu peníze. Kupuje spíše nám a ne sobě. Asi je to i tím, že je starší a ví, co je dneska důležitý pro život. "

Říkalas, že je přítel tesař, čím jsi ty?
"Původně jsem se učila na servírku, ale nevěnuji se tomu. V dubnu mi končí mateřská a budu se vracet do zaměstnání, kde jsem byla předtím. Je to firma, kde se šijí autopotahy. Je tu většina žen, protože tady v České Lípě moc možností není."

Co je pro tebe nejdůležitější?
"No, tak určitě rodina a zdraví! A mít vedle sebe někoho, kdo mě má opravdu rád. Nejvíce toužím být pro někoho důležitá, cítit, že mě někdo potřebuje. Jsem člověk, který rád pomůže, když to jde a nečekám, až si někdo řekne a nabídnu se sama."

Co tě nejvíce rozesměje?
"Jsem taková ztřeštěná a k zasmání stačí i málo. Směji se opravdu ráda."

Co tě naopak dojme?
"Já brečím, i když ve filmu umře pes."

Dokážeš se urazit?
"Urazí mě i maličkost, ale většinou, jen když někdo říká, co není pravda. Záleží na okolnostech a vím, že se člověk urazí i pro pravdu."

Vzpomínka na dětství.

To máš pravdu. Pravda někdy bolí. Ale jak koukám, ani to nebolelo a pěkně jsme si popovídali o životě. Tento rozhovor jsme začali, otázku po otázce, odpověď po odpovědi, psát přes lide.cz, dne 25. března 2010. Dnes už je 30. března. A rozhovor, jak se zdá, je tak nějak pohromadě. Znovu jsem se přesvědčil, že mít vzpomínky na spoustu veselých okamžiků je důležité. Sám bych své dětství nevyměnil za nic. Možná proto, že bylo podhoubím všeho nastávajícího, z čehož ještě dnes těžím. A přitom se mi tehdy mohlo zdát obyčejné. Stejně jako asi paní Daně. Popisuje mi historky prožité se sestrou Žanetou, rozbité sklo ve dveřích, čímž skončilo jedno jejich nedorozumění. Dnes sama vychovává své děti a snaží se jim vytvořit podmínky pro vznik zase jejich vzpomínek. Mne na tom všem fascinuje důvěra paní Dany, že se mi dokáže svěřit. A vlastně i čtenářům Revue Richard. Ale taková je doba. Díky technice o sobě víme navzájem mnohem víc a mnohem rychleji. Internet je toho příkladem. A jdeme stále dál.

Dokonce to, co se mi zprvu nezdálo, nakonec oslovilo i mne - svůj vlastní profil na lide.cz - http://profil.lide.cz/richard.langer/profil/ - jsem si založil v roce 2008, abych byl v kontaktu s mnoha cizími lidmi, které bych nikdy nepotkal, čímž se snažím o určitou sebereflexi. Denně můj profil navštíví desítky lidí, celkově jich bylo přes 16 tisíc.
Některým jsem putna, jiní projeví zájem a na něco se zeptají, či jen tak pozdraví. Případně oznámkují můj profil - takových už bylo přes 8 tisíc. Anonymita některých lidí na lide.cz zaručuje upřímnost a někdy i nepříjemnou, leč potřebnou přímost. A tak, když dostanu za svůj profil známku 5, což má stejný význam, jako ve škole, pochopím, že ne každému mnou nastavovaný pohled na svět vyhovuje. A naopak. Cíleně jsem na svůj profil umístil fotky, které by měly prozrazovat, jak se snažím sám sebe prezentovat, abych vyvolával nejrůznější reakce. Sám, když navštívím profil někoho jiného, žasnu, co vše na sebe lidi prostřednictvím fotek prozradí.
Třeba - jakási žena sedí na rezaté židli, kdesi v zaneřáděné místnosti a pózuje před fotoaparátem. Vůbec ji nenapadne, co vše touto fotkou řekla. Nedávno se mi stalo, že mi jedna paní napsala: "Na vašem profilu jsem se cítila moc dobře." - Hned jsem se podíval na profil této paní a odepsal: "Ale já u vás také!" - Fotky z přírody napoví, kdo jaký je.
Když mi napsala paní Dana, podíval jsem se na její profil a našel zde 99% fotek jen s dětmi. Pochopil jsem, že jsou její svět. A proč se takového člověka nezeptat, jak žije? A stalo se a tento článek je toho výsledkem. A když vám nepostačí k tomu, abyste věděli o Daně víc, navštivte její profil na lide.cz - najdete ho na adrese: http://profil.lide.cz/penkova.d/profil/
Tuto možnost nám přihrála náhoda, které říkáme ŽIVOT.

[NAHORU]