|
O S O B N O S T I |
|
|
|
||
|
OSOBNOSTI
Rudolf Firkušný „Léto s Danielem Hermanem – nultý díl.“ |
Vynikající český imitátor
Václav Faltus
"Ano! V Sobkovicích byl v každém druhém domě Faltus. Určitě by se přišlo na to, že jsme." Mohu vám tedy říkat strýci? "Budeme si říkat Faltusáčku!" Měl jste v rodině předky s imitátorským darem? "Asi snad jen strýce, který napodobuje pouze své sousedy, jinak ne. Dar k imitování jsem dostal od Boha." Jak jste začal s imitováním? Kdy vás to poprvé napadlo? "Imitovat mě napadlo, když jsem šel v pěti letech nakoupit. I když mi rodiče říkali, ať si nedělám z nikoho srandu, musel jsem si vždy vyzkoušet napodobit prodavačku, která mluvila, jakoby si šlapala na jazyk." (smích) Kolik hlasů máte v současném repertoáru? "Bohužel žádný volební. I když jsem zkoušel, jestli mohu volit nějakým z hlasů, které imituji, ale nejde to. Zatím se to ještě nezavedlo. A těch imitátorských hlasů, nedávno jsem se je snažil spočítat, mělo by jich být 254." 
Máte ve svém repertoáru i nějakou ženu? Ale ano. Věru Chytilovou, Helenu Fibingerovou a našly by se i další. Imitujete někoho, koho nemáte jako člověka rád? "Já se snáším snad s každým na světě. Nebo se o to alespoň snažím."(smích) Jak dlouho se učíte napodobit jeden hlas? "Hodně dlouho jsem se učil Františka Filipovského. A třeba Felixe Holzmanna. Ale rozhodně si nemůžete říci, že jste už s nějakým hlasem definitivně hotovi. Pořád je co zdokonalovat, musíte všechny hlasy pořád cvičit a trénovat." Daboval jste také film? "Daboval jsem například Funese hlasem Františka Filipovského ve filmu „Jak vykrást banku." Tento film měl jednu z nejlepších francouzských kritik. Jinak dabovat film je velká zátěž na hlasivky. Připravoval jsem se tři dny a dabováním jsem strávil celý den. Když jsem ale po nadabování filmu chtěl zavolat manželce, že pojedu domů, úplně mi vypověděly hlasivky." Stane se někdy, že máte plno práce a tím pádem všeho „plné brejle"? "Přiznám se, že se mi ještě nikdy nestalo, že bych měl práce, pro mne tedy spíše radosti a zábavy plné brejle. Samozřejmě je to náročná práce, ale v tom smyslu, že už někdy hlasivky nemohou. Dám si tedy krátkou pauzu a pak se zase na lidi moc těším." 
Jak tedy pečujete o svůj hlas? Dáváte si na něj pozor? "Určitě si musím na hlas dávat pozor, hlavně v tomto počasí. Přechody ze zimy do tepla nejsou moc prospěšné. Hlasivky jsou takové dva hrozny a měly by se rovnoměrně zatěžovat. Rád si dám na hlasivky vincentku, kyselku i vínečko. Ale žádný tvrdý alkohol, po něm totiž nemám druhý den žádné hlasivky. A také samozřejmě žádné kouření." Když od rána do večera bavíte lidi, jak se bavíte vy sám? Co vás zabaví? "Bavím se tím, že se baví lidé. Když jsem přišel do Edenu, volali na mě nějací lidé a záhy mě poprosili, abych jim někoho napodobil. Samozřejmě jsem jim velice rád vyhověl. Když jedu na nějaké vystoupení, neříkám si, že jedu do práce, ale říkám si, že se jedu bavit." Tak to mě těší, že potkávám dalšího člověka, pro kterého je práce koníček a zábava. U nás v rodině to totiž tak funguje. "No, tak to by nebylo, abychom my nebyli příbuzní!" 
Očekávají lidé, ať jste kdekoli, že musíte za každou cenu spustit seriál vtipů a zábavy nebo vám také někdy dopřejí chvilku,
kdy jste skutečně skutečný Václav Faltus?"Kdy jsem skutečně Václav Faltus, na to se mě snad ještě nikdo nikdy nezeptal. Problém je v tom, že ani já sám pořádně nevím, kdy jsem. A nebo jestli vůbec někdy jsem Václav Faltus, protože kolikrát mluvím imitátorskými hlasy i ze spaní. (smích) Když jsem mezi lidmi, už čekám, dokonce sám vykukuji, jestli se na mě někdo dívá. Když ano a poznám, že se na mě lidé usmívají, tak sám od sebe spustím různých pět hlasů a mám radost, když to lidi potěší." Mně by teď také potěšilo a udělalo radost vyslechnout si nějakou historku. Máte nějakou v rukávě? "Ano, určitě! Stalo se to na jednom z mých vystoupení. Jen co jsem přišel na podium, bez toho, že bych promluvil, se diváci začali hned smát. Ze začátku jsem nevěděl proč. Ale jak jsem tak jel pohledem po svém těle od shora dolů, oči se mi zastavily u rozepnutého poklopce. Hned jsem pochopil! V hlavě mi rychle zablikal nápad, že nesmím dát najevo, co jsem po potřebě zapomněl udělat. A tak jsem to svedl na Luďka Sobotu a jeho hlasem řekl: „Jééé, he, he, vážení přátelé, nejdříve se musíme upravit u krku, he, he a pak…." A začal jsem pěkně pomaloučku zipem zdola nahoru poklopec zavírat. Po vystoupení se mě dokonce někteří diváci ptali, zda to s tím poklopcem byla připravená scénka nebo jestli jsem si ho vážně zapomněl zapnout." Musela jsem se s mistrem rozloučit, protože už zbývala poslední minutka do začátku akce "Úterní povídání v Edenu". Kavárna, kde se tato akce konala, už byla plná lidí. Show začala. Křesla na jevišti se zaplnila hosty, mezi nimiž byl i pan Faltus. Vynikajícímu imitátorovi stačilo položit jen jednu otázku a on se bez problému rozpovídal na mnoho minut. Celou dobu jeho vypravování se diváci smáli. Odpovědi vždy proložil veselými a vtipnými historkami, při nichž využil svého imitátorského daru od Boha. Mluvil hlasem Oldřicha Nového, Luďka Soboty, Vlasty Buriana a spousty dalších… Jakmile show skončila, rychle jsem ještě běžela za panem Faltusem, který jel po skončení akce domů, abych mu položila úplně poslední otázku: Kdybyste měl několika větami sklonit poklonu kraji, ve kterém žijete, co byste řekl? Vy víte, ve kterém kraji žiji. Je to kraj, ve kterém mi bylo kolikrát nabízeno abych odešel, ale já vždy odmítl. A myslím, že to vypovídá za vše. 
|
|
