SPOLEČNOST - Fantazie jako šestý smysl

Než začnu psát o nově otevřeném knihkupectví FANTAZIE v Praze na Tylově náměstí č. 1, kde se
27. ledna 2011 uskutečnila premiéra knižně-intelektuálně-pohodového večera, něco mezi talk show a přátelským setkáním literárních zanícenců, s názvem „Ivona uvádí…“, kde spisovatelka Ivona Březinová, coby průvodce večerem, hostitel a s manželem spolumajitel knihkupectví Fantazie, představuje osobnosti světa literatury, kterým já po svém říkám „krásná lidská odrůda“, musím odbočit úplně někam jinam, abych vysvětlil, proč jsem se právě na tuto společenskou událost těšil.

Vždy mne tuze bavilo, být jako divák přítomný budování nových projektů. Nejbohatší v tomto smyslu byla doba na začátku devadesátých let. Vznikaly nové projekty a s nimi nové firmy. Stávající projekty, firmy, instituce, se pak často restrukturalizovaly a to neslo také hodně nového. Pokaždé ale měly tyto nové věci jedno společné. A to otazníky. Vyjdou záměry, kalkulace a vůbec všechny ty produkty našich fantazií? Ta doba přešla a já myslel, že dnes už snad ani nenarazím na něco podobného. Knihkupectví Fantazie sice není projekt rovnajícím se rozměrům ZOO Praha, Královskému pivovaru Krušovice, Philips Česká republika nebo Evropské cestovní Pojišťovně, ale svým charakterem je to projekt nový, plný elánu a snů. A to mne na něm baví.

Už nikdy se nestane, aby do funkce ředitele divize spotřební elektroniky u Phlilips Česká republika nastoupil manažer, který bude mít za úkol uvést tuto značku na náš trh. Už nikdy asi nenastoupí do Královského pivovaru Krušovice manažer, který bude mít za úkol z upadajícího zastaralého pivovaru osmé cenové skupiny udělat moderního hráče první ligy. Už asi nikdy nepřijde do ZOO Praha manažer, který by čelil problémům při zásadních přestavbách zahrady, kdy je cílem provést v podstatě revoluci v pojetí zoo vůbec. Už asi nikdy nebude mít v budoucnu nový ředitel Evropské cestovní pojišťovny v popisu práce rozjet v ČR novou pojišťovnu. Tedy, málokdo má dnes štěstí na vskutku historickou výzvu.

Na počátku devadesátých let jsem se seznámil s Dr. Ladislavem Vrdlovcem, ředitelem divize spotřební elektroniky Philips v ČR. Tehdy ještě sídlil v Revoluční ulici vedle Kotvy. Sem jsem za ním chodíval na jednání ohledně sponzoringu. Naučil mne pít kafe. Dělal vynikající italské. A hlavně jsem naslouchal vyprávění, jak po revoluci přišel z Rakouska, kde žil a pracoval pro Philips, aby tady, v nové demokracii, po 40 letech navrátil tuto značku na trh. Do roku 1989 dominovala našemu trhu česká značka Tesla, sovětská Elektronika a v Tuzexu japonská Sony. Přestože za I. republiky byl u nás Philips jednička, teď šlo o to, začít znovu o píky. Když otevřeli nový krám v centru Prahy, stoupnul si pan Vrdlovec sám za pult a nedůvěřivým zákazníkům líčil přednosti holandské značky. Když osobně prodal první televizor Philips, měl neuvěřitelnou radost. Za pár let pod jeho vedením získal Philips velmi výraznou část našeho trhu.

Na začátku roku 1997 jsem prvně navštívil v ZOO Praha stále ještě nového ředitele PhDr. Petra Fejka. Chtěl jsem ho získat pro vzájemnou spolupráci mezi zoo a mými kulturními projekty. Měl jsem štěstí, že mu mé nápady nebyly cizí. Skutečně jsme pak spolu 12 let spolupracovali. Bylo to těch dvanáct let, kdy v ZOO Praha došlo ke všem zásadním stavebním a koncepčním změnám. Mohl jsem tak být přirozeným svědkem tohoto času. Pamatuji si, jak mne Petr Fejk na jaře 1997 provezl po zoo starým rezatým vozem Škoda Forman. Rukama rozhazoval, co kde jednou bude stát. A netajil tehdy přitom, že mnoho lidí jde proti němu a nesouhlasí s jeho představami. Po letech jsem měl radost, že se jeho vize naplnily.

V roce 1995 jsem navštívil generálního ředitele Evropské cestovní pojišťovny JUDr. Vladimíra Krajíčka. Tehdy byla tato specializovaná pojišťovna na našem trhu krátce. Zajímalo mne, jak začínala. Takový čas se už nikdy nevrátí: „To se založí pobočka pro ČR a představte si, Richarde, že nemáte jediného klienta!“ – Vyprávěl mi ve své kanceláři pan ředitel. Pak jsem si vyslechl neuvěřitelný příběh. Mezi prvními pojištěnými klienty, byl on sám. Letěl tehdy do Švýcarska a z loajality se pojistil u své pojišťovny. Jenže co čert nechtěl. Ve Švýcarsku ho přepadlo slepé střevo. Co dělat? Byl v městě s nejdražšími nemocnicemi! To by novou pojišťovnu, která právě začala a nemá ještě klienty, položilo. Sedl tedy do letadla a s akutním zánětem slepého střeva riskoval život při přesunu do ČR. Dnes už by to neudělal - měl fakt namále, ale ono je to jedno, neboť taková situace se už nikdy nebude opakovat. Evropská cestovní pojišťovna je dnes v cestovním pojištění v ČR prvoligový hráč a klientů má habaděj.

Do Královského pivovaru Krušovice jsem za Ing. Pavlem Gregoričem prvně přijel na jaře 1997. Vylíčil jsem mu své plány a naše spolupráce začala. On mi oplátkou vylíčil plány, co a jak bude pivovar v jeho restrukturalizaci čekat. Vše mi barvitě líčil: „Tady bude nová varna, tady myčka lahví, tady…“ – Až se zasnil a řekl: „Až bude všechno hotové, jednoho dne, jako poslední, si vybuduji i pěknou novou pracovnu ředitele pivovaru!“ – A dodal, že to skutečně bude tečka se přestavbou. Že nová pracovna mu bude odměnou za roky tvrdé práce. Všechna ta léta jsem do Krušovic za panem Gregoričem jezdil. A postupně byl svědkem, jak se jeho tehdejší vize naplňují. Byla pro mne radost být i svědkem, jak si po deseti letech užíval i nádherné kanceláře, která opravdu přišla na pořad dne až jako poslední, když už byl pivovar v naprostém cajku, moderní, špičkový.

Tolikrát jsem si na jmenované borce vzpomněl, že mi současně přišlo na mysl, že už asi nikdy nebudu svědkem něčeho nového, kde se fantazii meze nekladou. Samozřejmě, že se otevírají nové firmy a spolu s nimi nové šance, ale vždy za tím, tak nějak stojí, už z minula, staří dobří hráči, takže nikoho ani nenapadne pochybovat o jejich krocích. Jednoduše mají úspěch a ten jen prodlužují do dalších oblastí. Jde vlastně o reinvestice.

A najednou dostanu pozvánku od spisovatelky Ivony Březinové do knihkupectví Fantazie na večerní pořad „Ivona uvádí…“. A nadchnu se tím, že tato žena se nebojí zkusit nové pole působení. S manželem si otevře v centru Prahy malé knihkupectví, aby si splnila životní sen. A pak, aby naučila tyto prostory žít, vymýšlí akce, kterými je ozdobí. Mám tedy opět příležitost být svědkem něčeho zcela nového. Něčeho, co si ponese osobitý rukopis. Nikoliv v knížce, ale v atmosféře. Napsat knihu je jedna věc. Prodat druhá. Nápad pořád večery, kam zavítají spisovatelé, ilustrátoři a milovníci knih, je nádherný. Stejně nádherná je odvaha, provázet takovými večery, nést kůži na trh v prodejně knih, kde si lidé koupí knihy různých autorů, ale také „mé“. Být tudíž přímým prodejcem své vlastní knihy a poznat realitu reakcí čtenáře. Takový projekt buď padne. Nebo se jako geniální uchytí navždy. Zase ty krásné otazníky.

Paní Ivoně Březinové přeji jen úspěch. A současně si přeji být u všeho toho dění, pročež se magazín Revue Richard rád stává mediálním partnerem. Věřím, že má paní Březinová šanci vytvořit malý, ale trvalý ostrůvek společenského dění, kde za pár let bude v dobrém slova smyslu prestiží být. Míst k sezení tam není hodně (16), takže každý, kdo se tam jednou za měsíc, každý čtvrtý čtvrtek v měsíci dostane, bude mít štěstí. Napoprvé nás tu bylo pár. A to také k tomu patří. Zprvu pan Krajíček přece riskoval život, pan Gregorič si roky nedopřál hezkou pracovnu, pan Fejk léta čelil nepřejícím a pan Vrdlovec musel nést vlastní kůži na trh. Je to pokaždé těžké, ale současně hezké, když fantazie pracuje.

Všichni se uvelebili jakoby ke společné řeči. Ivona kladla otázky, že mi ani nepřišlo, že je moderátorka, ale spíš přirozený průvodce večerem, který se stará o své hosty. Jak jsem jí pozoroval, došlo mi ale, že stále je v obraze a že skutečně vlastně tento večer moderuje. Nenápadnost a lehkost této moderace ukazuje na její všestrannost. Pro zajímavost se podívejte na stránky Ivony, kde se o ní dovíte více zde.

Spisovatelka Petra Braunová (její web najdete zde) vyprávěla příběhy ze svého života a občas se přiznala: „Jo, tak tohle jsem použila v téhle knížce!“

Ilustrátorka Renáta Fučíková (více najdete zde) zase vysvětlovala, jak se dá zvládnout dvouletá náročná práce na ilustrování výjimečné knižní publikace Práh pojednávající formou kultivovaného komiksu o evropských dějinách. Na otázku: „V jakém časovém úseku jde o dějiny?“ – Odpověděla: „Od neandrtálců až po dnešek, zahrnujíc všechny národy Evropy!“ – Ano, takové dílo právě vzniká! A já byl mezi několika málo lidmi, kteří si směli zalistovat v originálech ilustrací, které paní Fučíková přinesla ukázat. Obdivoval jsem její odvahu! Co kdyby stoh nádherných ilustrací někde cestou ztratila? Dvouletá práce by přišla v niveč! O to víc si vážím takové příležitosti a setkání s těmito lidmi. Bez jejich Fantazie by nám všem ostatním nebylo na světě tak hezky.

A jestliže slovo FANTAZIE vyvolává v někom pocit oddechu, ba přímo představu ležícího chlapa v brázdě pole, který po slivovičce rozmýšlá, pak je to představa mylná. Fantazie je ve skutečnosti obyčejná a tvrdá práce. A protože je práce také hra na housle, pro kterou člověk potřebuje hudební sluch, či kuchařina, pro kterou člověk potřebuje chuť, malířství, pro které člověk potřebuje zrak, obor parfumerie, pro který člověk potřebuje čich, profese tvůrců slepeckého písma, pro které člověk potřebuje hmat, je i fantazie lidský smysl. Ten šestý.

Dejte tedy prostor fantazii a představte si, že přicházíte do knihkupectví Fantazie, kde si vyberete knížku, ale ještě než si ji koupíte, sednete si do pohodlného křesla a začtete se. K tomu vám uvaří kafe nebo nalijí víno. A to nemluvím o večerech, kdy se tu sejdou spisovatelé, ilustrátoři a vůbec všichni fantazií oplývající lidé. A mám se zmínit o večerních čteních při svíčkách nebo celonočních čtecích maratónech? Nebo si vše další necháme pro příště? Proč ne! Od teď budeme společně mapovat cestu nového knihkupectví Fantazie a uvidíme, kam dojdeme. I Vaše postřehy nás zajímají. Zajděte se tam podívat! Možná se tam začnete vracet, jako se postupně bude vracet náš magazín k akcím, které se zde budou konat. Vše začíná, kéž by byla cesta dlouhá a pěkná.