Jsem od přírody nedůvěřivá k nadpřirozeným jevům. Není to tak, že bych se s ničím nesetkala, ale na vše jsem měla nějaké vysvětlení.

To, co Vám chci vyprávět, je příběh, který způsobil, že jsem uvěřila, že mezi nebem a zemí skutečně něco je a my to neovlivníme.

O tom, že se zřítila horní čtvrtina věže, jsem Vám již vyprávěla. Byla nutná rychlá náprava havarijního stavu pláště a vyzdění dvou ošklivých děr v nezříceném plášti věže, aby škoda nebyla ještě větší. Pan Štěpánek se svými lidmi, hned jak byla odklizena suť, vystavěl lešení a dal se do oprav. Ovšem počin to byl velmi riskantní. Z výšky deseti metrů, kde stáli na lešení, kde bylo potřeba vyzdít pukliny a díry v porušeném zbylém zdivu, nebylo úniku. Nad zedníky se přitom tyčilo dalších mnoho tun zbylého nestabilního pláště věže. Adrenalin to býl obrovský, ale věž se povedlo zachránit bez nehod a zranění.

Pět let po obnovení věže u nás slavil své požehnané narozeniny tatínek Ajky, naší dlouholeté brigádnice, kamarádky a tiskové mluvčí. Tatínek je renesanční člověka, jedna jeho záliba je vyhledávání energií, vodních zdrojů a geologických zlomů pomocí virgule. Samozřejmě si hrad prošel a hledal. Navečer mě potom o svých objevech informoval. Musím se přiznat, že jsem mu vůbec nevěřila. Geologický zlom který se táhne celým nádvořím je patrný na skále pouhým mým okem. Že objevil pod nádvořím kanalizaci, mě také nepřesvědčilo o nadpřirozených jevech. Potom vyprávěl o několika místech uvnitř hradu, kde jsou podivné energie. Pouštěla jsem tyto zkazky jedním uchem tam a zas ven. Nevěřila jsem mu.

Nenechal se odradit a začal vyprávět o svých objevech u věže. Ve spodní části věže je negativní energie. Klidně může být, když tam ve středověku byla hladomorna. Do věže se vstupovalo asi v půlce věže okýnkem a dolů se tak mohli spouštět lumpové a nepohodlní poddaní. Nevím však, proč bych měla věřit, že tam ta energie je dodnes. Navíc, že ji někdo je schopen cítit. A pak přišla jeho otázka: „Nevíš náhodou proč je uvnitř věže vlevo za okýnkem cítit pozitivní energie? Jako by tam někdo obtiskl své srdce?“ Hned jsem se tam šla podívat. Popsané místo sedí přesně na zazděnou díru v plášti věže při její záchraně. Který ze zedníků tam obtiskl své srdce? Určitě Míla Štěpánek.

Od onoho večera s úctou chodím okolo místa, kde je zazděno srdce chrabrého stavitele. I tam, kde se objevuje náš hradní duch Švéd a stejně tak v místě, kde došlo v osmdesátých letech k vraždě hornohradského souseda. Neberu již na lehkou váhu vyprávění pomocníků a návštěvníků, kteří se s prapodivnými jevy na hradě setkali. Již věřím, že energie se mohou uchovávat a jsou lidé, kteří je umí cítit. Jsem však ráda, že tento dar nemám. Žiji si proto v poklidu na hromadě středověkého kamení a nebojím se!

Vaše Dita,
hradní paní