SPOLEČNOST - Křest CD

Jestli si myslíte, že už neexistují párty, kde se lidé dokážou přirozeně bavit, aniž by na vás nedolehl stín okázalosti, či bulvárních gest, pak mám pro vás dobrou zprávu! Ve velmi krátké době jsem v předvánočním čase navštívil tři různé párty a všude se upřímně bavil a současně nebyl svědkem jmenovaných znaků, které často provázejí mnohé akce.

Tou první akcí byla oslava třicetin hudebníka Daniela Bartáka v příjemně prostém sále Limonádový Joe. Zábava jela naplno, řekl bych až o sto šest a přestože zde „řádilo“ mnoho známých tváří, nikdo se neobával zítřejšího „bulvárního zneužití“. A vyslovuji-li slovo „řádilo“, pak to myslím přesně tak. Jak jinak mám charakterizovat počínání pana Gondíka, který nádherně celý večer bubnoval v kapele Dana Bartáka, čímž mi vyrazil dech. Myslel jsem si, že je jen moderátor a proto se k jeho osobě nikdy nevyjadřoval, protože moderátor by moderátora neměl posuzovat. Ale bubeník nejsem a tak s klidným svědomím mohu kritizovat: „Gondík byl skvělej!“ – A nejen on. V kapele hrál na kytaru a zpíval i pan Aleš Háma. A další borci, jinak herci apod., tady ale úžasní hudebníci, doslova frajeři. Tleskal jim celý sál. Mezi diváky jsem zaregistroval producenta Oldřicha Lichtenbergra, režiséra Filipa Renče, herečku Dagmar Patrasovou, zpěváka Tomáše Savku, moderátora Vlastu Korce a mnoho dalších známých lidí. Přesto jsem nevyndal z tašky fotoaparát a diktafon. Ctil jsem punc neformální soukromé akce. Ona atmosféra tak zůstala pro všechny jen vzpomínkou, ale tou nejlepší. Vzpomínkou na neopakovatelné, o čem se může vyprávět: „Jo, to tehdy…“

Tou druhou akcí bylo vánoční setkání klientů Televize Z1 v exkluzivním Budha Baru. Tady jsem zase ocenil absolutní nenucenost, pohodu a nonšalanci akce, kdy v úvodu byl promítnut promo spot televize Z1, pak minutovou zdravici pronesl generální ředitel pan Zdeněk Šámal a následně se již lidi mohli neformálně bavit, každý podle svého. Prvotřídní raut jen dokresloval atmosféru poklidných setkání. Popovídal jsem si s několika zajímavými lidmi, pozdravil se s ředitelem televize Z1 panem Šámalem, marketingovou ředitelkou Z1 slečnou Miroslavou Slepičkovou, generálním ředitelem Národního muzea panem Michalem Lukešem a dlouze si povídal s ředitelem nákupní galerie Harfa Františkem Lambertem. Jelikož jsem byl vozem, pil jsem jen černý čaj a přesto se náramně bavil. Skoro jsem si nevšiml, že kousek ode mne stojí moderátor Leoš Mareš. I on si zde užíval poklidné párty, kde nerušil žádný bulvární novinář svou snahou o pořízení pikantního snímku. Jednoduše, pohodové párty opravdu ještě existují.

A tou třetí akcí byla párty, která měla za úkol se přece jen trochu tomu novinářskému světu otevřít a proto si velmi cením, že i přesto měla velmi milou atmosféru, zřejmě byli zvaní novináři dosti citlivě vybíráni. Nakonec stejně jako hosté. Akce se konala v atraktivním Hotelu Rott, navštívilo ji odhadem padesát zajímavých hostů, kteří přišli na křest CD zpěváka Mariana Vojtka. V podstatě šlo o druhý křest, ten první se konal o pár dní dřív a podle vyprávění šlo spíš o komerční křest se vším všudy, co k němu patří, zatímco sem, na druhý křest, byli pozvaní kamarádi, spolupracovníci a čestní hosté Mariana Vojtka, aby s nimi mohl strávit pár předvánočních pohodových hodin. K tomu všemu nám, jak jinak, hrála z reproduktorů muzika se zpěvem Mariana Vojtka. Z kapsy jsem vyndal diktafon a hlavního aktéra večera se zeptal…

Samozřejmě jsem hosty křtu nerušil fotografováním při rautu, ale dva pány Bartáky, otce a syna jsem přece jen u jídla vyrušil. Byl to okamžik, kdy seděli vedle sebe a navíc ochotně na mé přání zapózovali. Na snímku vlevo je skladatel Zdeněk Barták, který mne na tento křest pozval. Mnohé písničky na novém albu Mariana Vojtka jsou právě z jeho dílny. A vpravo je pak Daniel Barták, který se hudebně podílí na většině projektech svého otce.

V minulosti jsem už měl příležitost setkat se s textařem Petrem Markovem, ale až teprve tady v Hotelu Rott jsme si více popovídali a seznámili se natolik, že jsem zatoužil tohoto mistra pera požádat o obsáhlejší rozhovor, ba skoro až portrét. A skutečně se společně můžeme těšit, že si v magazínu Revue Richard v příštím roce takový článek přečteme. Pan Markov souhlasil, že si na jaře v klidu sedneme a pustíme se do povídání o životě a práci. Že to bude zajímavé, věřím už jen proto, že na této párty jsem se pro svou zvědavost dověděl, že pan Markov je například autorem filmu „Jak utopit doktora Mráčka“. Když pak dodám, že zlidovělé repliky z trilogie Slunce, seno, které tak dobře známe, pocházejí také z jeho autorské dílny, nemusím asi víc říkat.

A co spojuje Petra Markova s Marianem Vojtkem? Petr Markov je autor libreta úspěšného muzikálu Baron Prášil. A Marian Vojtko je jedním ze tří alternujících zpěváků v hlavní roli samotného barona. Odtud není daleko k dalšímu představiteli Barona Prášila – Danielu Hůlkovi, který společně s Monikou Absolonovou (která je letitá kamarádka Mariana Vojtka), vzal na sebe roli kmotra křtu nového CD.

Audio rozhovor s Danielem Hůlkou o Marianu Vojtkovi, hudebních kriticích a osobnosti, které si váží…zde

Samozřejmě jsem mezi hosty křtu potkal i mnoho muzikantů a zpěváků. Některé člověk zná, jiné ne. V mém případě, kdy dost intenzivně žiji ve svém světě, bez sledování televize a bulváru, se lehce stane, že znát a neznat je ve velmi vyváženém poměru. Prožívám okamžiky setkání s jinak populárními lidmi, které však já neznám, jako osvobozující s častými milými překvapeními. Na křest CD Mariana Vojtka se přišla také podívat zpěvačka Kamila Nývltová. Chvíli jsme si povídali. Možná jsem byl první redaktor, který se musel zeptat na všechno. Počínaje jménem, profesí i úspěchy. Ostatně více si poslechněte v autentickém audio rozhovoru, ve kterém se nám Kamila představí a nejen to, dokonce se nám svěří, že je v životním období, kdy čeká na svou osudovou lásku…

Jestli jsem na vás, čtenáře Revue Richard, přenesl aspoň trošku pohodu, která panovala na párty se křtem CD Mariana Vojtka, pak jistě na tom má velký podíl právě sám Marian. Vybral místo, pozval hosty, novináře. Křest se nesl v příjemné náladě všech. Ono organizovat takové pohodové akce určitě žádá talent. Marian ho jistě má, stejně jako má talent pěvecký. Teď už jen jde o to, aby měl i talent na ohromné štěstí, aby se časem prosadil tak, jak si přeje. V hlavě mi rezonuje z audio rozhovoru jeho věta: „Přeji si jednou mít hit jako má Karel Gott!“ – K tomu není sice co dodat, ale já bych přece jen dodal. Už nyní jste Mariane velmi úspěšný, váš hlasový rukopis je zřejmý. Třeba za pár let budou začínající zpěváci říkat: „Chtěl bych zpívat jako Marian Vojtko!“ – Muž, který byl pro mne důvodem, abych se vypravil z chalupy v Pošumaví do historického jádra Prahy a prožil tady náramný večer. Ono asi při organizování párty nejvíce záleží na důvodů setkání, který je alfou omegou atmosféry akce. Tady byl důvod křest a očividně podružný a možná mnohem více hlavní důvod pak setkání lidí naladěných na jednu pocitovou tóninu.