Vznikly přibližně před 120 miliony léty, kdy houba parazitovala řasu. Ovšem řasa parazitismu nepodlehla, naopak se vytvořila nová forma života více odolná nepřizpůsobivým podmínkám- lišejníky. Vyskytují se v centrální Sahaře, 300 kilometrů od pólu, u nás i všude jinde na světě, a dokonce by mohly být i ve vesmíru. Vědecké pokusy totiž ukázaly, že by lišejníky zvládly přežít i na oběžné dráze Země.

Známá vlastnost lišejníků je, že rostou pouze v čistém ovzduší. Tam, kde je v ovzduší více jak 125 mikrogramů oxidu siřičitého, který má vliv na rozmnožování lišejníků, či jejich vnitřní stabilitu buněk a díky stavbě stélky i omezení, ba dokonce úplné zastavení fotosyntézy, je tudíž výskyt lišejníků téměř nemožný. To, že má čistota prostředí na lišejníky vliv, se ví už od roku 1859. Druhů lišejníků je sice mnoho, odhaduje se několik desítek tisíc druhů na celém světě a jen u nás je zatím známo přes 1550 druhů, ale zdá se , že v různých oblastech množství jednotlivých druhů ubývá. Například v Krkonoších, kde se kdysi v početném množství vyskytoval lišejník zvaný provazovka, byste jich už i před dvaceti lety našli jen pár. V dnešní době Krakonošovy vousy, jak se lidově říkalo a stále provazovce říká nejspíš proto, že dříve byla používána jako vousy na Krakonošových figurkách, jsou v Krkonoších na pokraji vyhynutí.

O dalších vlastnostech lišejníků už neví úplně všichni. Třeba, že obsahují přibližně 500 různých chemických látek, a tudíž je indiánské kmeny používaly na léčivé lektvary. Léčivé schopnosti jsou dány obsahem látek s antibiotickými účinky, a tak se pukléřka islandská používá například jako lék proti kašli, působí protizánětlivě a i přívětivě na činnost trávicího traktu, ale dříve také sloužila na přípravu chleba, salátů, či kaše. Ano, lišejníky jako potrava jak pro člověka, tak i pro dobytek. Dále se také používaly i používají na výrobu alkoholu, parfémů, barviv i jedů, a právě proto dříve sloužily jako návnada na myši. Jednoduše řečeno, jejich využití je opravdu velké.

Je zvláštní, že někteří lidé si lišejníků ani nepovšimnou. A přesto stačí se jen pozorně rozhlédnout a i přes ohrožení tohoto druhu, se vždy nějaký lišejník najde. Možná jsou opravdu nenápadné, ale pro člověka by měly být o to více nápadné. Jen už když si uvědomíme, jaký mají pro nás význam...

Markéta