|
O S O B N O S T I |
|
|
|
||
|
OSOBNOSTI
Rudolf Firkušný „Léto s Danielem Hermanem – nultý díl.“ |
Mario Kubec
- chlap se srdcem indiána
"Takže se dneska dohodneme na přesném scénáři a ty si u toho ještě uděláš článek. Dobrý! Dvě mouchy jednou ranou!" Mario, tři mouchy! Podívej, scénář + článek a ještě spolu probereme, co je nového! "Čím začneme?" Potřebuji o tobě znát více věcí, abych si mohl připravit do naší talk show témata k otázkám. Řekni mi o sobě, jako herci, to podstatné. "Sem se narodil. A jsem tak bezvýznamný, že stojí o tom hovořit. Aby lidi měli srovnání s tím, jak to vypadá, když je někdo no name a když je někdo hvězda. Musíme znát zlo, abychom věděli, co je dobře. Kontrasty, černá, bílá." 
Čeho si sám na sobě vážíš?"To je pěkně blbá otázka, jak se mám sám hodnotit, když nemám ani právo hodnotit ostatní. Ale když bych měl o sobě něco říct, tak úspěšně v sobě potlačuji strach. Svědčí o tom to, že jsem se nebál odejít z Prahy, hlavního města, do ústraní, do klidu s celou rodinou. Což si myslím, že je trošku skok do neznáma, nicméně k tomu člověk potřebuje odvahu a musí znát, co je pro něj důležité, což mnozí nevědí. Strach lidem brání v hodně věcech něco udělat, něco říct, někoho milovat, v práci i v soukromí. Potlačit strach žádá odvahu, když zvlášť člověk nese odpovědnost za rodinu, kterou má rád." Jak na to reagovalo tvé okolí? "Všichni říkali, že jsem se zbláznil. Nechápali mé rozhodnutí." Jak přemístění z hl.města ovlivnilo tvou profesi herce a moderátora? "Ve všem. Odřízneš se od hlavních zdrojů práce, který zajišťují hlavní výdělek a zjistíš, že vlastně na druhé straně jsi takový výdělek ani nepotřeboval na nakupování zbytečných věcí. Ono totiž člověka do nakupování nutí prostředí, civilizace, takže tohle byl jeden z důvodů. Tlak na člověka udržet se v určitých kruzích je tady tak velký, že jsem na to přestal mít žaludek." Myslíš si, že v koutku duše napadne stejná myšlenka víc lidí, jen si to hlasitě nepřiznají? "Určitě jsem setkal i s názory, co mi fandí a dokonce závidí mé rozhodnutí. Jedna věc je to říct nahlas, ale zhmotnit ideály, to je jiné." Hrál jsi v seriálech, filmech, divadelních představeních, což prakticky funguje v určitých intencích podnes. Co všechno ze stávající kariéry považuješ za pěkné, důležité, patřící k tobě? "Slovo kariéra je silné slovo. Hodně lidí takové slovo spojují s hvězdnou dráhou herce. Dnes nemyslím, že bych toho natočil tolik, abych se mohl srovnávat s jinými hvězdami hereckého nebe. Co bylo podstatné je, že herec nemusí tolik toho natočit, ale jde o štěstí. Vzpomenu na jeden seriál, kdy jsem byl ve správnou chvíli na správném místě - Chlapci a chlapi. -Ten mi udělal tvář, ten mne dostal do povědomí. I po revoluci se opakoval a tím pádem je paradox, že 25 let starý seriál mne udržuje v povědomí stále. To je to samé jako Pierre Brice, každý ho zná hlavně z Vinetua, přestože natočil mnohem víc." Jsme u toho. Vždyť ty v současné době víceméně Vinetuem jsi… "Zase osudová cesta. Měl jsem před pár roky točit film, který se nakonec bude realizovat až letos. Je z westernového prostředí. Lokalita pro natáčení je ve westernovém městečku Boskovice u Brna. Před třemi lety se nesehnaly peníze na realizaci, tak nás tehdy štáb poprosil alespoň o natočení reklamního spotu pro účel shánění sponzorů a tím jsem se dostal do Boskovic a následně tam dostal angažmá - roli Vinetua. Takže denně hraji představení, jezdím na koních, házím tomahavkem, střílím z luku." 
Ovlivnilo ti to soukromí? "Jo. Pozitivně. Prostředí je úplně jiné než je zákulisí kamenných divadel. Pracuješ se zvířaty a v přírodě. Hraje se pod širým nebem. To všechno vyžaduje úplně jiný přístup k práci. To je tak široká otázka, že není možno jednoduše odpovědět." Viděl jsem fotku ze svatby, kde jste byli v indiánském kostýmu. To byla hra nebo realita? "Nebyla to reklamní póza. Začali jsme se víc zajímat o historii indiánů a skutečně jsme se s manželkou rozhodli mít svatbu podle indiánských tradic." A také podle indiánských zvyků budeme při naší talk show v Holešově vařit. Já budu moderátor, ty host. Já se tě budu ptát na život a ty u toho budeš vařit. A diváci to nakonec všechno snědí. Čím začneme? "Přece veselou historkou z natáčení! To bude novinka!" (smích) Dobře. Tak se tě zeptám na seriál Chlapci a chlapi: “Jak jsi se dostal k jedné z hlavních rolí?” "Ve druhém ročníku na DAMU jsem se trochu dost vzpříčil proti spolupráci s jedním studentem - režisérem na jedné hře, kde jsem odmítl naplnit jeho rádoby avantgardní přístup. Naštěstí si postěžoval svému profesorovi režiséru Sokolovskému, který mi pohrozil vyhazovem ze školy. Na to konto jsem na sebe upozornil a pak, když se rozhodoval, koho obsadí v seriálu, vzpomněl na mne. Naštěstí!” No a ta historka? "Byli jsme mladí nespoutaní umělci, takže historek veselých až lechtivých, či lechtivě veselých, bylo hodně." Měl jsi tam nějakou holku? "Ne. Vlastně po lechtivě veselé stránce vlastně víc." Je pravda, že se při takovém natáčení snáz navazuje vztah s herečkou, se kterou máš lechtivou scénu? (úsměv) "Tak jistěže! Zvlášť, když jde o lechtivé scény. Mojí partnerkou byla Sabina Laurinová. To víš, když jseš mladej, tak do takového natáčení dáš všechno! To ti buší srdce. No prostě hraješ vším, tělem i duší. Jseš mladej a tak neznáš takový ty fígle na diváka a do všeho jdeš natvrdo." 
Mělo to vliv na snadnější navazování vztahů?"Obličej z obrazovky má v těchto chvílích výhodu." Tak máme první otázku, ještě si připravíme dalších 29 otázek, ať jsme připraveni… "Pojď si raději popovídat o tom jídle, co tam budeme vařit, úvodní otázka nám otevře další témata sama." Moje řeč. Zvlášť když budeme u toho jíst. A co vlastně? "Indiáni jedli všechno, co je v přírodě obklopovalo. Bohužel sušené bizoní maso nemáme na skladě, ale několik druhů mas v lednici najdeme. Pak si postačí připravit indiánský šíp a na něj narazit špalky masa, proložené zeleninou. Když k tomu přidáme to správné koření, jako bychom byli u indiánské tabule." Ty, Mario! Ty to tak barvitě popisuješ, že si říkám, že jestli takhle prožíváš všechny vzácné chvilky indiánského života, musíš mít i dosti hezkých vzpomínek. Jak vzpomínáš na svatební noc? Jaká vlastně je po indiánsku? "Tak zrovna tohle ti popisovat nebudu, ale v normálním indiánském životě měla i svatební noc své místo. Když se pár odebral ku prožití takové noci do stanu, ostatní si sedli kolem a radostně naslouchali jejich štěstí, drželi palce, ať se dílo podaří." Je vidět, že se vyznáš v partnerských vztazích… 
"Hodně věcí si člověk pamatuje z divadla. Ostatně, pojď, zvu tě - za pár hodin začíná představení,
ve kterém hraji. Jmenuje se Záměna a hraje se kousek odtud v Divadle U Hasičů."Podívám se na hodinky a kývnu. Je jasné, že dnes dorazím domů na chalupu v Pošumaví později. Ale kdo by mohl takové pozvání odmítnout? V přilehlé restauraci onoho divadla si dám vynikající svíčkovou, zatímco Mario jen kuřecí vývar: "Nemůžu mít před představením plný žaludek." Mario, jsi smutný? "Ne, promiň, už začínám méně vnímat, duchem se ladím na představení, co mne čeká." Za pár minut si Maria v restauraci vyzvedne herečka Světlana Nálepková. Na hodinku osiřím, abych se nato usadil v hledišti a shlédl komedii, u které se diváci smáli od začátku až do konce. Všichni herci podali náramné výkony, ale musím konstatovat, že jsem se hlavně soustředil na Maria a několikrát si sám pro sebe řekl, že takového úžasného komedianta jsem už dlouho nepotkal. 
O přestávce se ve foyeru divadla smál hlouček dívek a žen, mezi které jsem vpadl s fotoaparátem:
“Dámy, zvěčním vaší dobrou náladu!” - Neb se dámy smály i o přestávce. Jedna, nebo-li ta na
fotografii druhá zleva, pronesla, že si už smíchy pomokřila tři kapesníky. Její kamarádka se mi
pak svěřila, že mají volný den, kdy navštívily výstavu erotických fotografií v Rudolfínu a celý
den završily tímto představením. Jinak kdybych takové “holky” hledal, tak jsou všechny z veterinární
správy!Bylo deset večer a my se s Mariem opět sešli. Tentokrát v klubu Divadla U Hasičů. Byl vyprahlý a musel si dát jedno pivo. Nedivím se. Na jevišti jel přes dvě hodiny naplno, bavil diváky a ti se za břicha popadali. Nejtěžší úkol, jaký vůbec může být. Udělat něco smutného nebo chytrého, to je sice kumšt, ale povede se většině kumštýřů. Aspoň myslím. Leč rozesmát hlediště na dvě hodiny, to byla pro tuto hereckou čtyřku úloha těžká, ale brilantně zvládnutá. Tak Mario, brzy v Holešově! "Richarde, těším se!" |
|
