SPOLEČNOST - Křest knihy Petra Koláře

S P O L E Č N O S T

Křest knihy Petra Koláře:
Hana Sládková - Koželuhová
"Matchball"

Místem křtin nové knihy byl Hotel U tří čápů v Praze. Být přítomný u křtu tak trochu znamená, být brán za člena rodiny. Několikrát v životě jsem byl na křtinách, jednou dokonce jako kmotr a nejednou jsem sám křtiny organizoval. To se ovšem nejednalo o křtiny člověka, ale třeba cédéčka. Ale faktem je, že vždy se sešla blízká rodina jako taková nebo rodina přátel a lidí z branže, podle toho, co bylo předmětem křtu. Docela mne proto překvapilo, že mi e-mailem přišla pozvánka na křest knihy o špičkové tenistce, se kterou jsem neměl dosud nic společného. Avšak nepřijmout takové pozvání mi přišlo neslušné a stejně tak mne k tomuto křtu přitahovala i zvědavost. Pokaždé, když mohu navštívit jiný svět, láká mne to. Tenis mne míjí velmi spolehlivě celý život, proč by nemohlo být na čase to drobet změnit?

V úterý 11. května 2010, přesně v 16.31 hodin, vstoupím do Hotelu U tří čápů v Praze v Tomášské ulici. Už je tu čilo, číšníci nabízejí sekt asi tak sedmdesátce cíleně zvaných hostů. Od pohledu poznáte, že co jeden takový, to jedna zajímavá osobnost, ačkoliv mi jejich tváře nic neříkají. Bude to tím, že mají hodně blízko k tenisu, zatímco já o tenisu ani nesleduji zprávy, nečtu články a všeobecně se o tento sport vůbec nezajímám, takže do této velké tenisové rodiny dnes snad ani nepatřím. Na vysvětlenou: Stejně tak ale nepatřím do rodiny fotbalových nadšenců, hokejových a dalších. A není to tím, že bych tyto sporty neměl rád, vždyť sám jsem jako kluk navštěvoval základní sportovní školu a dělal aktivně lehkou atletiku. Naopak, každý sport, každou věc, co člověka baví a má smysl i pro druhé, uznávám. Jen skrze svou povahu, kdy mne víc baví být aktérem, než divákem, raději aktivně věnuji čas svému činění, které mne nesmírně baví, než neaktivnímu sledování druhých, jak se svým činěním baví oni. To je prostě má diagnóza.

Ten, kdo mne uvítal…

Už jsem zaslechl na adresu těchto mých povahových rysů kritiku, že si takhle cloním mnoha báječným obzorům, což je pravda, ale díky svým zájmům a práci se dnes a denně setkávám s tolika jinými obzory v nejrůznějších oblastech, že i tak mám pocit, že je všechny ani nestihnu zřít, natož blíž poznat. A dnes, tady U tří čápů, s fotoaparátem v ruce a nastraženým uchem, stojím mezi lidmi, co milují tenis, abych pořídil pro Revue Richard reportáž ze křtu knihy o výjimečné ženě. A přesně tohle mne baví. Život sám zařídil, abych jednoho dne také já se zájmem sledoval dění okolo ženy, kterou tenis provází celým životem.

Ačkoliv jsem si myslel, že nepatřím do této tenisové rodiny, zakrátko jsem byl políben na tvář. A ne jedním polibkem. Nebo přesněji řečeno "olíznutím až k uchu". Vedle stolu s vínem odpočíval pejsek, kterého nešlo nepohladit. Jak se skloním, vyskočí, tlapkami se opře o má kolena a s láskou mne přivítá olíznutím přes celou tvář. Pak se otočí, plácne sebou na podlahu a víc se nenechá rušit.

Křest začíná. Slova se ujímá nepřehlédnutelná žena. Je to Halina Pawlovská! Takže přece jen tu někoho poznávám! Ale co ta má společného s tenisem? Okamžitě se dovím toliko, že snad neexistuje nikdo jiný, kdo by tenis hrál hůř, než ona. Lidé se zasmějí a s očekáváním naslouchají jejím slovům, ve kterých s rozvahou, pokorou a humorem skládá poklonu paní Haně Sládkové - Koželuhové. Samozřejmě došlo i na rozhovor s ní, kdy tato energická dáma dokázala několika větami sdělit pocity ze svého života, který dokázal přinášet ohromně šťastné okamžiky, ale bohužel, zejména v posledních deseti letech i to druhé. A já si tak v pauzách mezi slovy uvědomil, kdy všichni v tichosti se zájmem naslouchali zkušené ženě, že každý, sebevíc úspěšný člověk, musí umět hledat sílu na zdolávání ran osudu. A okamžitě mi došlo, že čím víc má člověk schopnost navozovat okamžiky štěstí, tím víc ho pak bolí jeho ztráty, o což víc se musí umět se vším vypořádat. A právě tenis, sport, hra, celoživotní kamarád a průvodce životem paní Hany, je tím zdrojem energie, ale také poznáním, usměrněním a rádcem. Tak jsem si to shrnul sám pro sebe, když jsem si na obalu knihy přečetl její životní krédo: "Dokud se nedohraje poslední míček, není konec!"

Petr Kolář, Halina Pawlovská, Hana Sládková - Koželuhová, Jan Kodeš a Helena Suková.

Jen co vyfotím protagonisty tohoto křtu, napříč přes místnost, v rohu u dveří spatřím muže, kterého také velmi dobře poznávám. Je to herec Pavel Nový! A jakoby i na něj platila všechna moudrá slova paní Hany Sládkové - Koželuhové. S velkou vůlí se v nedávné době vypořádal se zákeřným onemocněním, které stále ještě připomíná hůlka, o kterou se opíral. Ale jinak to byl Pavel Nový, jak jsem ho znal z let minulých. Zase měl kraťasy a úsměv na rtu. "Co vy a tenis?" - Zeptám se mistra, kterého mám upřímně rád jako herce i člověka. A to se osobně známe jen velmi málo. Ovšem jeho role boxera v náramném bijáku "Pěsti ve tmě" plus jeden jediný společný oběd před pár lety ve Zlíně na Zlínfestu postačí, abych své sympatie netajil a zajímal se o názory tohohle opravdového chlapa.

Pavel Nový se okamžitě od tenisu světového významu několika větami dostal k tenisu v nové divadelní hře v divadelním studiu Ypsilon, ve které osobně hraje tenis na jevišti a míček ho tam prý dokonale poslouchá. Načež se zeptá: "A víte proč?" - Abych se zamyslel a logicky odpověděl: "No, protože je to ve scénáři!" - "Nikoliv! Protože chci!" (Divadelní hra T.G.M. o které se více dovíte na http://ypsilonka.cz).
Pak oba dva sáhneme na rautový stůl po lákavé chuťovce. Přidá se k nám i paní Helena Suková. Je elegantní a příjemně normální současně. Na otázku: "Je něco, co vás baví stejně jako tenis?" - Odpoví: "Koně!" - Poté ji poprosím, aby mi zapózovala před fotoaparátem s panem Novým, čehož se oba ochotně zhostí.

Helena Suková a Pavel Nový.

A jelikož oba kmotři křtěné knihy - Helena Suková a Jan Kodeš, podepsali pěknou hromádku tenisových míčku, abych si kromě přítomných hostů i já po jednom na památku mohl odnést domů, poprosím tyto tenisové legendy o trpělivost, když si chci vyfotit onen okamžik, kdy mi míčky osobně předávají.

A míčky jsou mé…

Pak se podívám na podnos s dalšími míčky. Na nich žádné podpisy nejsou. A všechny jako dárek dostala paní Hana Sládková - Koželuhová. Jsou totiž jedlé, ale na první pohled marcipán od klasického materiálu tenisového míčku nepoznáte.

Dobrou hru! Tedy, pardon! Dobrou Chuť, paní Hano Sládková - Koželuhová!

Na jednom ze stolů se začnou rozdávat zvaným hostům knihy. Protagonisté knihy do nich každému zájemci vpisují věnování. Když tu mne po rameni poklepe paní Míla Řádová. Znám ji moc dobře. Potkáváme se roky na festivale ve Zlíně, kde doprovází světové herecké hvězdy. Onehdy tlumočila rozhovor před projekcí filmu, který jsem vedl se slavnou anglickou herečkou. Proto jsem jí v přátelské nadsázce říkával: "Paní Překladatelová!" - Pročež jsem si nezapamatoval, já hlupák, její příjmení: "Řádová!" - A tady, v této chvíli, kdy se mne ptá, zda už jsem dostal knížku, mi dojde, že právě ona mne na tento křest pozvala, takže vlastně skrze ni do této tenisové rodiny, sice jako vzdálený příbuzný, ale přece, patřím. Knihu jsem rád přijal a těšil se domů, až si ji v klidu přečtu.

Nová kniha…

Ze stránek nové knihy ke mně promlouval příběh uznávané ženy, který provázal pro mne notoricky známé historické události a osobnosti zase jinou nití, než znám. Bezesporu je život paní Hany Sládkové - Koželuhové bohatým na nevšední události. Má talent být blíže zásadním věcem. Má schopnost tyto věci ovlivňovat. Je zásadová. A její vyprávění je naprosto upřímné. Jejímu příběhu proto jako čtenář okamžitě věřím, přestože bych sám pár věcí takto prožít ve svém životě nechtěl. Ale to je důkaz toho, že každý jsme a musíme být jiný, abychom se vzájemně fascinovali.

Na zadní straně knihy autor Petr Kolář vše shrnuje:

Zadní strana knihy.

A jestli se ptáte, zda po přečtení této knihy začnu hrát tenis, pak musím odpovědět takto: "Nezačnu, ale po vyslovení slova TENIS se mi hned vybaví paní Hana Sládková - Koželuhová, jako jeho symbol. A to není málo. Protože symbol člověka inspiruje. Třeba bych měl být víc zásadový, víc upřímný. A když se to povede, tenhle set vyhraji."

Poznámka:
Knihu vydalo nakladatelství Atypo, spol. s.r.o. (www.atypo.eu)

Některé články na internetu o paní Haně Sládkové - Koželuhové:
Významné české ženy ve světě: Mathilda Nostitzová a Hana Sládková Koželuhová - více zde
Úspěšné Češky ze zahraničí si odnesly ocenění ze Senátu - více zde
Letošní laureátky ocenění Významné české ženy ve vědě převzaly ceny z rukou svých slavných kolegů - více zde

[NAHORU]