|
O S O B N O S T I |
|
|
|
||
|
OSOBNOSTI
Rudolf Firkušný „Léto s Danielem Hermanem – nultý díl.“ |
MIREK MATĚJKA
MUŽ DOTÝKAJÍCÍ SE HUDBY
"S tímhle klišé bojuji celý život. Čemu dnes říkáme vážná hudba, v době dávno minulé, vážná vůbec nebyla. Mozartova Malá noční hudba nebo řada Vivaldiho a Beethovenových skladeb, to nebyla vážná, ale populární hudba, protože dřív byla hudba jenom jedna. Takzvaně vážná byla vlastně užitkovou hudbou, která byla i populární a hrála se všude. Proto nemám rád označení "vážná". Říkám raději klasická. Vůbec nejlepší rozdělení je na hudbu dobrou a špatnou. " Já si ještě navíc sám pro sebe rozděluji hudbu na takovou, která se mi líbí a nelíbí, přičemž se nezajímám o to, zda je odborně braná za dobrou nebo špatnou. V autě mám nahrané mixy hudby, kdy skladbu Antonína Dvořáka vystřídá Beatles, načež se rozezpívá Čechomor a všechno zazdí Karel Kryl, Elán a nakonec Eva Pilarová. Neškatulkuji hudbu do žánrů, ale přece jen mne zajímá, jak coby laik poznám, co je skutečně dobré? "Je pravdou, že tímhle se zabývá téměř každý, kdo hudbu provozuje. Ale odpověď je asi jednoduchá. Ve všech oblastech a žánrech hudby projde sítem času jen kvalita. Dva příklady za vše. V oblasti rockové hudby zná každý Beatles a Pink Floyd a myslím, že nakonec tato hudba přežije i nás všechny. Ale na jejich současné kapely z té doby - a bylo jich hodně, si jednou nikdo nevzpomene. V oblasti klasické hudby měl Smetana současníka Doubravského. Dnes zná Smetanu celý svět a přestože Doubravský nenapsal méně, je v zapomnění." Naše povídání podkresluje hudba z rádia. Už jsme si zvykli, že na nás rádia chrlí populární hudbu od rána do večera, budu muset tedy čekat staletí, abych rozpoznal kvalitu? "Obávám se, že jsme takto vystaveni ohromné inflaci nekvalitní hudby. Skoro jsem až utvrzen v tom, že se v oblasti populární hudby v rádiích žádné skvosty ani nehrají, což neznamená, že neexistují." Za sto let si povíme, co všechno sítem času prošlo. Nedovedu si představit, že by neměla mít budoucnost klasická hudba, ale přece jen, bez osvěty u dětí by to asi nešlo. Má v tomto smyslu nějakou úlohu školství? "Současně není nouze o posluchače, ale budoucnost má vykřičník. Školy musí pomáhat. Jejich úkolem je zajistit dětem elementární dotyk s hudbou." Takže by měla škola naučit rozpoznávat hudbu? "Škola musí umět naučit umění prožít zážitek z umění. Pak už jde všechno samo." 
Kdo naučil tebe umět prožívat zážitek z umění a kdy?"Hudbě se věnuji od 7 let. Jako dítě jsem hrál hokej, tenis a taky jsem dělal hudbu, kterou mi zprostředkoval jeden bezdětný amatérský učitel, který se mi věnoval 7 dní v týdnu. Bylo to totální nasazení v hudbě. Po hodinách flétny jsem chodil domů až v deset večer." To muselo mít nějaký výsledek… "Dostal jsem se na konzervatoř a posléze studoval hudební teorii na filozofické fakultě a od roku 1992 se věnuji aktivně hudbě profesionálně jako flétnista. Hrál jsem ve více jak 40 zemích světa. Samozřejmě v ČR jsem vystoupil na všech podnicích co něco znamenají, počínaje Pražským jarem. A od roku 1999 se věnuji manažerské práci v hudbě." Skládal jsi někdy? "Ano, ale nikdy se mi nic nepovedlo. Kompozice je řemeslo a když ho neovládáš, můžeš mít sebevíc nápadů a nemáš šanci. Hudební veřejnost jsem ušetřil toho, abych něco složil! " A potěšil současně tím, žes svůj čas věnoval tomu, co umíš výborně… "To bych se mohl pochlubit, dokonce rád, že jsem uskutečnil více než 40 premiér české současné tvorby, kde navíc asi 25 skladeb bylo napsáno pro náš kvartet Ensemble Martinů." A kromě toho jsi se věnoval pedagogické práci… "Učil jsem dříve, nyní už ne." Každý ví, že učit není činnost ke zbohatnutí. Tím jsi splácel to, co do tebe investoval tehdy tvůj první učitel? "Učit děti hudbě, či učit cokoliv, to se má brát jako služba vlasti. Pak školství nebude vypadat, jak vypadá. Učit mají lidi z praxe. Velké firmy, vědecké týmy, hudebníci, lidi , co něco znamenají ve svém oboru, mají předat vědomosti, byť na částečné úvazky. Já jsem už takovou službu odvedl. Sedm let jsem učil a opravdu jsem udělal spoustu koncertů pro děti a rád je dělám do dnes. Problém je, že nemám už tolik času." Času máš možná méně i díky tvé organizátorské práci, která, jak jinak, opět není daleka muzice. Je výhodou, když řídí obecně prospěšnou společnost České doteky hudby EM-ART hudebník? "Když bude zdravotnictví řídit bagrista, nemusí to být ono. Zastávám: "Ševče, drž se svého kopyta!" Vážím si lidí, kteří jsou nadšeni pro věc a ve svém oboru něco dokázali a pak v tomtéž oboru něco řídí." Zní to logicky. Navíc určité renomé z předcházejících úspěchů daného manažera zavazuje. Stejně jako tebe musí zavazovat celá tvá hudební kariéra vůči všem projektům o.p.s. České doteky hudby EM-ART, kterou řídíš. Mezi hlavní projekty patří festival České doteky hudby a Dvořákův festival… "Festival České doteky hudby získal za dvanáct let své existence pevné místo v hudebním životě naší republiky. Loni, jeho jedenáctý ročník se svými devatenácti koncerty, patřil k pěti nejrozsáhlejším hudebním akcím svého druhu v Praze." Dá se to vyjádřit čísly? "Ano. Loňský ročník navštívilo 11.000 diváků." Co pro ně bylo největším lákadlem? "Festival nabízí špičkovou hudbu v oblasti orchestrální, komorní, recitálové a literárně hudební tvorby a to prostřednictvím adventních, vánočních, novoročních a tříkrálových koncertů. Kulturní tradice provozování vážné hudby v duchovním klimatu pražských vánoc má veliké kouzlo. " A jaké kouzlo má pro diváka Dvořákův festival? "Od okamžiku, kdy do tohoto projektu vstoupila společnost České doteky hudby, se Dvořákův festival stal nejrozsáhlejším středoevropským festivalem hudby tohoto velikána. Osou festivalového dění je oblast Českého ráje, lemovaná městy Turnov - Jičín - Mladá Boleslav." 
Takže nic není náhoda, vše má svůj smysl s ohledem na život Antonína Dvořáka?"Samozřejmě! Například úvodní koncert se tradičně koná na Sychrově. To proto, že Antonína Dvořáka vázalo k tomuto místu přátelství k Aloisi Göblovi. Dokonce se na Sychrově pořádá i závěrečný koncert, který si nenechá ujít ani vnuk skladatele Antonín Dvořák. A nejen on, neschází ani ministr kultury, hejtmani všech tří krajů, starostové, ale hlavně široká posluchačská veřejnost, protože festival se snaží být otevřený všem." Hovořil jsi o dvou základních stálých projektech o.p.s. České doteky hudby, ale rozsah vaší činnosti je daleko větší. Na kterém webu se můžeme seznámit s veškerou hudební nabídkou, s termíny koncertů a vůbec se vším? "Je to jednoduché! Můžete se opravdovsky dotknout hudby na www.ceskedotekyhudby.cz a udělejte to hned, protože hudba je radost a tu k životu potřebujeme všichni." Mezitím, co si v kavárně, kousek od Hradu u šálku espresa povídáme o hudbě, přisednou k sousedním stolkům zahraniční turisté. Když vidí, jak se snažím vyfotografovat Mirka Matějku, ochotně se nabízejí, že nás vyfotí společně. Poděkuji, bez toho, že nevysvětlím, že nejsme turisté, že jsme tady pracovně. Že si akorát povídáme o Antonínu Dvořákovi, jehož jméno, právě pro ně bylo možná jedním z mála lákadel, proč naší vlast navštívili. Jak říká Mirek Matějka: "Průměrný Američan, když se ho zeptáte na identifikaci naší země, tak poněkud tápe. Při vyslovení Dvořákova jména je však okamžitě doma. Naši zem si identifikuje přes Dvořáka či Smetanu, ano dnes ještě přes hokej, české pivo či Škodu auto. Dvořákova hudba pěstuje a prohlubuje dobré jméno České republiky ve světě, jeho hudba otevírá hranice i dalším produktům z naší země v oblasti obchodních aktivit i diplomacie." Související články převzaté z archivu společnosti České doteky hudby: Festival České doteky hudby Dvořákův festival |
|
Dotknout se někoho může znamenat urazit ho. Dotknout se něčeho zase třeba objevit nové obzory. Věřím, že se neurazíte,
když se Revue Richard právě dotkne hudby. Přestože je nehmatatelná, je uchopitelná a v podstatě k ní má každý z nás nějaký ten vztah.
I teď slyším z reproduktoru popovou rytmickou muziku s moderními arabskými nádechy, či jak bych jako nehudebník popsal to, co se tiše
line útulnou kavárnou Melvin v Praze na Hradčanech, kde čekám na Mirka Matějku, abychom si nevážně popovídali o hudbě, které říkáme
vážná. To možná proto, že nepomíjí a to má přece svou váhu.