Rudolf Firkušný se narodil 11. 2. 1912 do chudé rodiny. Ve třech letech dokázal zahrát na piáno. V pěti svým talentem nadchnul mistra Leoše Janáčka, který jej nasměroval k profesionálním učitelům. Hudební teorii malého Rudu učil sám pan Janáček. V osmi měl první veřejný koncert. V jedenácti prvně vystoupil jako sólista České filharmonie. V patnácti již hrál pro pana prezidenta Masaryka. V osmnácti byl slavný po celé Evropě…

Rudolf Firkušný.

Prostě: „Veliká osobnost!“ – Takže je o ní napsáno a natočeno po celém světě mraky. Nic nového náš malý magazín snad ani nemůže objevit. Tedy, nebýt náhody! Našim čtenářům můžeme nabídnout jedinečné osobní postřehy jednoho z příbuzných Rudolfa Firkušného, kterým není nikdo jiný, než náš věrný čtenář – Richard Firkušný.

Na začátku spolupráce s Richardem Firkušným (nar. 1926) byl jeho syn Petr Firkušný – náš dopisovatel rubriky CESTOVÁNÍ (zde můžete číst úvodní článek k rubrice cestování o tom, jak jsem se s Petrem seznámil). Petra Firkušného jsem ještě před tím, než začal pro nás psát, lákal na Festival České Doteky hudby. Petr se rozhodl, že s manželkou navštíví úvodní koncert. Pár dnů před koncertem mi pak volá z Prahy: „Přijel táta z Německa (žije tam) a tak jsme s ním jeli do Prahy na výlet, no a zaparkovali jsme tady na nějakém dvoře, kde je cedule: „České doteky hudby! – No to je náhoda – tady sídlí vedení toho festivalu, kam nás zveš!“ – Náhoda to byla. Další náhoda byla, že si mne vzal k telefonu Petrův otec: „Tak vy jste Richard Langer? Čtu váš magazín Revue Richard! No a když tady slyším, že se všichni dotýkáte hudby, tak vám prozradím, že náš rod se hudby dotknul docela dost prostřednictvím našeho Rudolfa Firkušného, velkého klavíristy!“ – „Vy byste dokázal na něj vzpomenout a něco nám napsat?“ – „Domluveno, budeme si psát!“

A tak jsme si letos v létě začali psát. První e-mail jsme si vyměnili 23. června 2011. Vždy jsme zprávy a vzpomínky od Richarda Firkušného přečetli jedním dechem. Tak, jak se mu zrovna chtělo, si vybavil některé okamžiky ze života, některé osobní vzpomínky na Rudolfa a připsal i to, čím zrovna aktuálně žije. Jeho syn má být po kom cestovatelem. Richard Firkušný zná svět nazpaměť. Většinu života žije v Německu a tak i jeho pohled na náš život zde může lecčíms být pro mne užitečný. O to víc mám radost, že je opravdu velmi pozorný čtenář, což potvrzuje i občasnými reakcemi na nově vyšlé články.

Klávesnice Richarda Firkušného nekomunikuje česky, Richard někdy píše své e-maily jen tak, v rychlosti a já si lámal hlavu, jak to dáme jednou dohromady. A hlavně jak to uchopím po stránce pointy. A pak, stalo se to nedávno, mrknu do Wikipedie a zjistím, že příští rok bude výročí sta let od narození Rudolfa Firkušného. Vše se rázem spojí v jednu konzistentní vizi seriálu neupravených autentických e-mailů, které jsme si s chybami, překlepy a zejména s radostí a přátelstvím, za poslední měsíce vyměnili a vlastně stále ještě vyměňujeme.

Richard Firkušný je jednou tak starší, než já. Když mu bylo přesně tolik, co je mi dnes, narodil jsem se. Nedovolil bych si mu sám začít od sebe tykat. Ani náhodou. A přesto, po pár měsících, jsem to v e-mailech udělal, aniž bych si toho všiml. Richard na to reagoval spontánně a tykání přijal…

Takže mu děkuji a těším se na setkávání s jeho řádky v našem magazínu, kterými oslavíme jeho slavného příbuzného. A s různými odbočkami děje napříč rodinou, pochopíme, že každý, byť slavný, má jen jeden konkrétní život, který je ovlivňován řadou osudů jeho blízkých a přátel.

Další článek vyjde již příští týden ve středu 14. prosince 2011 – přinese vám první e-mailovou komunikaci s Richardem Firkušným.

R