e-mail od Richarda Firkušného – zaslaný z Německa 2. ledna 2012:

Milá Jitko, milý Richarde,

posledně jsem skončil o tom, jak jsme se dozvěděli, že otec byl gestapem zatčen. Jak jsme dělali první opatření pro případ prohlídky.

Noc byla neklidná. Matka se mi svěřila, že má obavu, že zatčení otce bylo v souvislosti s Annou Jiráskovou, v tom případě musí být i ona připravena, že ji gestapo odvede a pak dávala rady, jak se mám zachovat, od dědy a babičky velkou pomoc očekávat nemohu.

Den na to se matka vypravila do Živnostenské banky, aby se dozvěděla více. Když se vrátila, byla uklidněná. S otcem bylo zatčeno víc osob. Prý se u nich našly letáky, ale byla otázka, jak to gestapo mohlo vědět, byly domněnky o manipulaci ze strany nacistů. V bance bylo matce řečeno, že i nadále budeme dostávat měsíčně plat, ale ten určitě bude zkrácen a že se čeká na výsledek vyšetřování. Matka navštívila pár žen v naší blízkosti, ale i ty nic bližšího nevěděly.

Bylo poledne další den. Měli jsme k obědu knedlíky z ječné mouky, plněné marmeládou. Zazvonil zvonek. U dveří na chodbě stáli gestapáci oděni v černé pláště. Jeden z nich mluvil česky, ukázal matce listinu, kde stálo, že jsou oprávněni k prohlídce. Tři se hned vypravili do ložnice, pokoje dědy a babičky. Matka se mnou šla do obývacího pokoje, kde jsme si s vedoucím skupiny sedli u krbu. Ten nás překvapil, když řekl, že otce zná. Že spolu byli při likvidaci tresorů, které patřily Židům. Jeho jméno bylo Wollner. V bytě to krátce vypadalo jako v poušti. Obsah zásuvek byl vysypán na podlahu, vše co bylo ve skříních, bylo též vyndáno. Gestapáci se pak vrhli do kamrlíku, kde dříve bydlela služebná. Ten byl plný velkých krabic od kostkového cukru. Ale místo cukru nebo poživatin tu byly zbytky látek z doby, kdy matka s babičkou měly dámský salon. Než gestapáci odešli, matka poprosila Wollnera, aby ji informoval kde je otec držen. Prý je zatím v Petschkově paláci, kde bylo hlavní středisko gestapa s vězením.

Později po návratu nám otec vypravoval, že se zde na chodbě krátce potkal s Annou Jiráskovou, poznali se, ale žádný nedal najevo, že se znají.

Dohodli jsme se, že o tom, že otec je zatčen vyprávět nebudeme, že se stejně nedá utajit, že se to brzy rozkřikne. Tak tomu bylo, někteří ze známých se nám vyhnuli, někteří nám beze slov při pozdravu pevně stiskli ruku a očima dali najevo, že o otci vědí. Od Wollnera přišla zpráva, že otec byl přemístěn do Landsbergu. Zde byl svého času vězněn Hitler, zde psal Mein Kampf.

Matka se setkala s Leošem Firkušným. Ten mínil, že nemá obavy se s námi nadále stýkat. To, že táta je zavřen mu neuškodí, u něj je důležitější záznam o bratrovi, který je v cizině. Byl jsem zvědav, jak to bude u Kletetschků. Ti byli velmi smutní, prý i nadále mám k nim chodit. Naopak, zvýšili mi částku, kterou jsem dostával za vyučování Lízy a Jendy.

1941 začalo vyučování v Obchodní akademii na Vinohradech. O tom se rozepíši příště.

Srdečně zdraví

Richard