O   S   O   B   N   O   S   T   I





Vzpomínky na klavíristu
Rudolfa Firkušného a jeho rodinu IX.


e-mail od Richarda Firkušného – zaslaný z Německa 24. listopadu 2011:

Dobrý večer Jitko a Richarde,

osobnosti

k setkání s prof. Soukupem ještě dodatek. Ptal se mne co dělám, že prý dobře vypadám. Odpověděl jsem:„Daří se mi dobře. Pracuji jako kopáč u stavební firmy Konstruktiva ve Střešovicích. Jsem na zdravém vzduchu, dobře vydělávám a hlavně mám volnou hlavu. A co vy, pane profesore vy též vypadáte dobře.“ „I mně se daří dobře. Pracuji v jednom velkém zahradnictví a jsem jediný, kdo zná latinská pojmenování všech rostlinek...“ řekl prof. Soukup.

Na konci školního roku jsme podle vysvědčení zjistili, že Anglické gymnasium bylo změněno ve Spolkové pokusné reálné gymnasium. To slůvko "pokusné" vyvolalo pochyby jak dlouho bude existovat.

Přišly prázdniny. První polovičku jsem byl s matkou v Kamenici nad Lipou, kde jsme bydleli v Hotelu Jirsa. Zde jsme se cítili velmi dobře, už dříve jsem tu byl s matkou po vánocích, tenkrát byl se mnou i Harry Goetz. Hezky jsme si to tu užili. Tentokrát jsem měl kamaráda Bohouše L. Ten se mne ptal zda hraji tenis, že mne ho naučí. Tak jsme pravidelně ráno, když tennisový kurt byl volný, hráli. Jednoho dne přišly dvě ženy. Bílá trička, krátké bílé sukýnky, černé brýle, jedna měla vlasy svázané do copánku. Chvíli se na nás koukaly, pak nás oslovily zda bychom nemohli hrát double, souhlasili jsme. Snažil jsem se jak jsem mohl. Nakonec mne oslovila ta s copánkem: „Firkušný, kdybyste byl tak dobrý v dějepisu jak na hřišti, tak bych s vámi byla spokojená“. Byla to moje profesorka na dějepis z Anglického gymnasia, které jsme říkali Vlastička.

V hotelu bydlel též ing. Papáček. Byl horlivý houbař, párkrát mne vzal s sebou na houby. Bylo to r. 1947 kdy jsem pracoval u propagační firmy PRUNA. V té době jsem se podílel na vydání informačních brožůrek pro lázně Karlovy Vary a Mariánské Lázně. Na admin. obchodu mne přijal ing. Papáček. Nebyl zrovna přívětivý, ale po otázce zda ještě sbírá houby, jednání proběhlo v přátelské atmosféře.

Druhou polovinu prázdnin jsem byl u tety a strýce v Chotěboři. I tentokrát byl hotel plný příbuzných. Byli tu Rosenauerovi, on praktický lékař, ona zubní lékařka, bydleli též na Vinohradech, pak teta Luisa Bohutinská roz. Veletovkská, sestřenice Jitka a Iva Vostřelovy. Obě byly často oblečeny v jezdecké úbory, když rajtovaly na koni. Z hostince U vola přišla sestřenice Hana Firkušná, její otec, bratranec otce, byl ředitelem lihového monopolu v Praze, bydleli nedaleko nás ve Slezské ulici. Tam jsem byl často na návštěvě, on a manželka Marie hráli vášnivě bridge. Na Hanu dávala pozor teta Anna Rosenauerová, která též bydlela v hostinci U vola. Na mne dávala pozor teta Luisa. Tu mi Hana záviděla. Teta Anna v rodině jmenovaná teta generál byla moc přísná. Rádi jsme poslouchali když teta Luise vypravovala o tom jak se s manželem Távem učila tancovat tango na lodi někde u Gibraltaru, jak byli mezi prvními zakladateli Svazu českých lyžařů, jak byli činni při stavbě první lyžařské boudy na Ještědu, jak dostali první lyžařskou výzbroj v Norsku, lyže, boty a dlouhou hůl, dámy v té době jezdily v sukních. Teta Luisa hrála bridge, remmy a uměla vykládat karty. V rodině byla známa jako enfant terrible de la famille. Se strýcem Pepou Orionem jsme jezdili na kolech, zejména k rybníku Spálenáku, kde jsme často stanovali.

Myslím, že to byly první prázdniny, kdy jsme jako středoškoláci museli o prázdninách pracovat na poli. Tak jsem s Hanou jezdil na kole ke strýci Mazánkovi. Jemu a rodině patřil velký dvůr Kroměšín nedaleko Chotěboře. Na polích jsme společně pracovali s Bohunkou a Vlastimilem ze statku. Vlastík v té době už jezdil s traktorem.

Moje přání změnit gymnasium za Obchodní akademii mělo být splněno. V březnu 1941 jsem byl po celodenní zkoušce v Ústavu lidské práce uznán jako vhodný pro studiu na OA, prý jsem měl dobré vlohy pro cizí jazyky. Abych měl lepší šance dostat se na obchodní akademii bylo mi doporučeno udělat universitní zkoušku z angličtiny. Zde byla nutnost znát i anglickou literaturu, což znamenalo hodně číst mimo jiné úkoly. Zkoušku jsem složil v červnu 1941 jako Dekanatspruefung na německé Karlově universitě v Praze. Bylo nás asi šest. Přišel ke mně německý profesor a česky mi řekl, kdybych potřeboval pomoc, ať se na něj obrátím. Při předání diplomu mi děkan řekl, že prý jsem v dějinách university nejmladší. Bylo mi 15 roků.

Pro dnešek končím.

Dobrou noc Richard

Foto archiv rodiny Firkušných

[NAHORU]