Právě v tomto stylovém hotelu, ve kterém se citlivě snoubí architektura původní stavby z konce devatenáctého století s moderní architekturou počátku třetího tisíciletí, se konalo 26. dubna 2011 „Malé přátelské setkání s předáním ceny Ď v Plzeňském kraji 2011“. Záštitu nad touto komorní společenskou akcí, s dopadem na celý Plzeňský kraj a na budoucí ozvěny v Národním divadle, kde se uskuteční 21. června finálový ceremoniál ceny Ď, převzal právě pan primář MUDr. Vladimír Koza, světově uznávaný odborník na „krvinkologii“ (tento termín používá pan doktor velice rád).

Nápad vybudovat nádherný hotel byl samozřejmě pana primáře Vladimíra Kozy. Osobně konzultoval projekt a dohlížel na stavbu.
Měl jsem příležitost celý ten čas vše sledovat z blízkého povzdálí. Můj obdiv, jak pan doktor Koza dokáže realizovat své sny,
je nekonečný. Ze zisku hotelu jsou například hrazeny pobyty v témže hotelu pro příbuzné těžce nemocných, neboť hotel se
nachází jen kousíček od nemocnice. Pan primář mi vysvětlil, že nemocný člověk potřebuje mít nablízku blízké a pro ty je často
finančně nedostupné platit si týdny a týdny hotel v cizím městě.

MUDr. Vladimír Koza zasvětil život medicíně. Pokud máte někdo pocit, že máte hodně práce, pak doporučuji prožít jeden všední i sváteční den s panem primářem. Zjistíte tak, že máte času na rozdávání. Pan primář zvládne tolik věcí současně, že rozum běžně pracujícího člověka nechápe: Minimum spánku. Neustálá přítomnost v nemocnici. Časté lety po světě, jen tak na otočku za oceán nebo na pracovní oběd za panem Gorbačovem do Petrohradu… A u toho všeho stíhá zvedat telefony a zaobírat se miliónem drobných starostí nás všech. Jednou jsem panu primáři napsal sms: „Zvu Vás na kafe, potřebuji něco probrat!“ – A dostal zpět okamžitě odpověď: „Omlouvám se, Richarde, dnes nemohu, pozval jsem do Prahy pár tisíc lékařů z celého světa a teď jim právě něco přednáším, takže až zítra!“

V Plzeňském kraji se rozhodlo na cenu Ď nominovat své podporovatele celkem osmnáct subjektů z oblasti kultury a charity. Získali jsme tak od nich celkem 36 krajských nominací, které prostudovalo toto regionální Kolegium ceny Ď:

MUDr. Vladimír Koza
ředitel Nadace pro transplantace kostní dřeně








Martin Baxa
primátor města Plzně







biskup Mons. František Radkovský
BISKUPSTVÍ PLZEŇSKÉ









Květoslava Bodollová
vedoucí Redakce volné rozhlasové tvorby ČRo Plzeň









Zuzana Pokorná
baletní mistr, Divadlo J. K. Tyla Plzeň
nositelka ceny Thalie za balet

Po hlasování Kolegia postoupily do krajského finále tyto nominace:

První chodská stavební společnost, spol. s r.o. za podporu Dětského domova Kašperské Hory a Dětského domova Čtyřlístek, Planá
František Kovář za podporu Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež Zbůch
Stanislav Nikodém za podporu Dětského domova Čtyřlístek, Planá
Vlastislav Veselý za podporu Oblastní charity Rokycany
25. protiletadlová brigáda Strakonice za podporu Dětského domova Kašperské Hory

Finálově nominované a jejich nominující, jsme pozvali na Malé přátelské setkání do Hotelu U Pramenů, aby se zde mohli setkat s členy Kolegia a hlavně se dovědět, kdo z nich získá „cenu Ď v Plzeňském kraji 2011“ a tím pádem postoupí do hlavní kategorie ceny Ď v celostátním finále v Národním divadle, kde celostátní Kolegium vybere ze čtrnácti krajských vítězů jednoho jediného a ten získá cenu „Král krajů GRAND PRIX Ď 2011“. Pro všechny ostatní nominované tím ale cena Ď nekončí. Všechny krajské nominace tak jako tak postupují do celostátního finále v Národním divadle, kde již ale budou roztříděné do příslušných kategorií (muzea, divadla, nadace, zoo, hrady a zámky, atd.).

Komorně laděného přátelského setkání s číší vína v Hotelu U Pramenů v Plzni se zúčastnili pouze ti, kteří měli s finálovými krajskými nominacemi co do činění. Na společném snímku se najdou vyjma zástupců 25. protiletadlové brigády Strakonice, kteří se nemohli zúčastnit, všichni finálově nominovaní a ti, kteří je nominovali plus krajské Kolegium a pořadatelé akce. Výraz fotografie trochu připomíná rodinnou oslavu a asi tak nějak jsem se tam cítil. Pro onu chvíli jsme spontánně prožívali naše setkání a věřím, že nám všem tento snímek bude dělat radost i po mnoha letech.

Z rozhodnutí Kolegia ceny Ď v Plzeňském kraji nakonec cenu získala První chodská stavební společnost, spol. s r.o., kterou v Hotelu U Pramenů reprezentovali manželé Ing. Vladimír Zábranský a Ing. Věra Zábranská. Kolegium zaujal projekt této společnosti s názvem „Schody do života“, kterým pomáhají dětem z dětského domova uplatnit se v zaměstnání. Nejdříve mají možnost vyučit se u První chodské stavební společnosti a během učení absolvovat různé brigády. V dospělosti pak mají možnost získat trvalý pracovní poměr…

Okamžiku předání ceny Ď v Plzeňském kraji byly přítomni i fotoreportéři Plzeňského deníku a MF DNES. Stejně tak si svou fotku pořídil i magazín Revue Richard. Zleva: Ing. Vladimír Zábranský a Ing. Věra Zábranská – majitelé První chodské stavební společnosti, Mgr. Pavel Maršát – šéfredaktor ČRO Plzeň (zastoupil členku Kolegia Květu Bodollovou, která se pro nemoc nezúčastnila), čerstvá držitelka ceny Thálie za balet – Zuzana Pokorná z Divadla J. K. Tyla, biskup Mons. František Radkovský – Biskupství plzeňské, MUDr. Vladimír Koza – ředitel Nadace pro transplantace kostní dřeně a dva kolegové manželů Zábranských - Blanka Hálová a František Friš z První chodské stavební společnosti – neboť dobro konají ve firmě všichni…

Dvě velké osobnosti Plzeňského kraje a zrovna vedle sebe!
Pro magazín Revue Richard je to příležitost oběma mužům složit poklonu:
„Jste úžasní!“

V Plzeňském kraji získal cenu Ď pan Vladimír Zábranský z První chodské stavební společnosti. V červnu se „utká“ v Národním divadle s dalšími třinácti krajskými vítězi v kategorii „Král krajů GRAND PRIX Ď 2011“. Možná ke křišťálové ceně z rukodělné sklárny ArtCristal Bohemia ve Velkém Oseku získá i velký obraz ceny Ď od mistra Martina Vavryse…

A pak se to stalo. Už bylo dávno po předání krajské ceny Ď. Už nesvištěl vzduchem zvuk fotoaparátů. V koutku restaurace se vytvořil spolek posluchačů vyprávění pana biskupa Radkovského, jenž živě líčil vzpomínky na setkávání s papežem Janem Pavlem II.

Stačilo, abych se zeptal: „A vy jste zažil něco zajímavého s tímto mužem?“ – Postupně se kolem pana biskupa utvořil hlouček naslouchajících, kterému se na mou otázku dostalo bezpočtu náramných odpovědí. Bylo to, jako když jste v kině na výjimečném filmu, o kterém víte, že se už nikdy nebude reprízovat.

Myslel jsem si, že touto krásnou tečkou, kterou pro nás pan biskup připravil, pěkný večer zakončíme. Jenže najednou si všimnu zabalené kytky pod stolem ležící. Dovím se, že si kluci z Dětského domova Čtyřlístek v Plané připravili růže pro mecenáše tohoto domova. Že k nim mají vztah jako k rodině. Prý se ale stydí jim květinu předat právě tady, takže počkají na chvilku někde před hotelem. Nedá mi to a vše prozradím. Kluci se sehnou pod stůl a vybalí z papíru dvě růže. Řeknu jim, ať se pěkně nadechnou a nahlas vyjádří své pocity. Překvapí mne. Bez přípravy začnou mluvit, snad přímo srdcem, jak jim záleží na jejich podporovatelích, které považují dnes už za svou rodinu, neboť své rodiče nemají. V Hotelu U Pramenů nebylo suchého oka. Pan biskup tleskal. A nejen on. Byl to nečekaný zážitek, když kluci řekli: „Tahle růže je náš dík!“ – Bylo mi jasné, že cena Ď nemusí být jen z křišťálu, ale může klidně, jen tak, vyrůst komukoliv a kdykoliv na záhoně. Jen vědět, na kterém…

Plzeňský deník 27. dubna 2011

R