|
P O S T Ř E H Y |
|
|
|
||
|
REVUE RICHARD DOPORUČUJE
       |
Kde je hranice mezi kritikou a škozením?
Byl jsem pozván na jednu báječnou akci. Na vlastní oči jsem viděl nadšení lidí, kteří ji také navštívili. Pak jsem si přečetl pozitivní ohlasy v médiích. A za pár dní najdu i ohlasy opačné. To mi přijde normální až do okamžiku, kdy takové ohlasy na mne začínají působit víc tendenčně, než profesionálně. A zase si říkám, jak se všechno v tom našem světě opakuje stále dokola. Jedni pracují, druzí drancují. Kolikrát se i mně konkrétně stalo, že má konkurence nesoutěžila prací, ale intrikou, podrazem. Naštěstí mám dar umění mávnout rukou nad takovými lidmi, kteří se svými činy vyčleňují z mého vnímání světa, přičemž dávám prostor oněm mlýnům. Ale neznamená to, že mi nic nepřijde líto, že mne nic nepoškodí. Jenže matematika je věda přesná a jedna plus jedna jsou dvě. Spočítat si chování lidí není nic těžkého. Aby mohl kritik kritizovat práci druhých, musejí druzí dlouho makat, něco vytvořit a pak se děsit toho, co kritik, "Bůh obecný", sepíše za pár minut, aby si pro tento den vydělal taky nějaké ty peníze. Ostatně co má dělat, když neumí sám vytvořit nic. V jakém tónu bude psát? Vyspal se dobře? Bylo mu vhodně podlézáno? Ovlivnila ho nějaká obálka s penězi, aby usměrnil vítr svých odstavců tím, či oním směrem? Nebo bude zcela férový a sám za sebe napíše svůj názor? A pokud bude férový, dokáže posoudit, zda je jeho názor odborně zdatný, vždyť média ovlivňují mínění lidí a chybná interpretace poškodí víc, než žádná. A vůbec by mne zajímalo, jak se cítí člověk, kterého baví postavit své živobytí nikoliv na tvorbě, ale chuti škodit. Říká se, že aby mohl člověk dělat kata, musí mít na to povahu. Neznamená to však, že si u výkonu povolání může ukájet svoje sadistické choutky. Vše má své meze. A věřím, že to lidé vědí. Že vycítí, odkud až kam je kritika na místě. Na závěr ještě napíši důležité upozornění: "Tyto řádky se netrefují do poctivých kritiků, ale jen do těch, kteří se při jejich čtení spolehlivě poznají." R |
|