Šel jsem kolem Hotelu Paříž a slyšel zevnitř znít písničku „Ty, kdo jdeš kolem…“

U vchodu do secesního hotelu se srdečně pozdravím s textařkou Jiřinou Fikejzovou. Jako mnohaletí přátelé se dlouze podíváme do očí. Hotelem Paříž zní píseň „Oči…“

Když pak uvnitř zřím tolik fotoreportérů, stisknu dlaně: „Pane můj!“ – A v sále už zní píseň „Pane můj…“

Pak se vřele pozdravím se zpěvačkou Marií Rottrovou a složím jí upřímnou poklonu: „Jste rok od roku krásnější!“ – To již jdou z reproduktoru tóny písně „Kráso…“

Do Hotelu přicházejí další hosté. Paní Rottrová dostává další kytky navzdory zde znějící písni: „Zřejmě letos nikde nejsou kytky…“

A pak už se chopí mikrofonu pan Wykrent, aby provedl křtem nového CD, takže pochopím, že nastala ta správná „Hodina H“.

Z rozhovoru Jaroslava Wykrenta a Marie Rottrové pochopím, že se celý umělecký život Marie řídí krédem „Co mám, to dám…“ - Na adresu samotného textaře Jaroslava Wykrenta se paní Marie vyjádří ve smyslu: „Osud mi tě přál…“ – A stejně tak prozradí, že i její další dvorní textaři pro ni znamenají „Klíč pro štěstí…“ – V ten okamžik na scénu přichází kmotra nového alba, textařka Jiřina Fikejzová, která nikdy vůči Marii nebyla se svými šlágry „Lakomá…“ – Pročež nikdy nemusela Marii Rottrové říkat: „Je ti to málo?“

Pak se trojice kolegů a hlavně celoživotních přátel pustí do křtění. V uších mi zní píseň Marie Rottrové: To mám tak ráda!“

Za Supraphon je na křtu přítomný jako „Muž č. 1“ pan Zdeněk Brouček, kterého jsem se zeptal, jaké to je vidět úspěch křtu, který jejich společnost organizuje. Stručná, ale výstižná audio odpověď je zde. Poté mi nedá nezeptat se, čím si vysvětluje, že paní Rottrová v sedmdesáti naprosto přirozeně vypadá jako mnohem mladší přitažlivá žena. Stručná, ale opět výstižná audio odpověď je zde.

Po křtu se usadíme s paní Fikejzovou na pohodlnou pohovku a při té příležitosti vznikne audio rozhovor, který si můžete poslechnout zde. V toku otázek a odpovědí dojde i na řeč o slavných písničkách „Markétko…“ a „Řekni, kde ty kytky jsou…“

„Štěstí…“ – Má každý, kdo se může mnoho let radovat ze spolupráce i přátelství. Jiřina Fikejzová a Marie Rottrová takové štěstí mají. Nejen o tom jsem si povídal s Marií Rottrovou. Audio rozhovor najdete zde. Když člověka obklopují blízcí, se kterými si rozumí, může také tvrdit, že jeho osud strhla „Řeka lásky…“ – Vděčným objektem pro fotografovaní byly chvíle, kdy Marii Rottrovou obklopovali její blízcí.

Na křtu se mi líbilo tak hodně, že jsem zalitoval, že nepatřím mezi textaře paní Rottrové. Zeptal jsem se tedy, zda se o to mohu pokusit. Paní Rottrová odpověděla: „Měli jsme se potkat dřív…“ – Já na to smutně prohodil: „To nic…“ – A uraženě jsem odešel jako: „Bílý páv“. – Když odcházím, všimnu si, jak Jiřinka Fikejzová říká Marii Rottrové: „S tím bláznem si nic nezačínej…“ – A mé ambice jsou rázem pryč: „Padá hvězda padá…“ – A přitom stačilo lépe na paní Rottrovou zapůsobit a dát navíc: „Pár slov, pár kroků, pár gest…“ – Vyjdu zdrcen ven a divím se, že na mne nečeká žádná: „Dlouhá černá limuzína…“ – Načež na mne zvolají: „Ten vůz už jel a na všech rozích byla zelená…“

R