ŽIVOT - Markéta Sošková

Ž I V O T

Když potkám sympatickou servírku…

Zaparkoval jsem v Praze na nábřeží vedle zdymadla. Přešel Most Legií, kde panoval od hladiny Vltavy ještě větší mráz. Zrychluji krok, abych se zahřál v Kavárně Slávia.

Je lednová středa a hodinky ukazují poledne. Ochotný vrchní přinese espreso pikolo. Uvelebím se v křesle u okna s výhledem na Národní divadlo, když tu jemná, milá a pěkná servírka, nečekaně rázně zasáhne proti muži, který si bez optání vzal denní tisk. Později se dovím, že ten je určen jen pro hosty kavárny, ale tento muž sem chodí pro noviny pravidelně bez toho, že utratí korunu.

Mohu Vám slečno položit pár otázek? Jmenuji se Richard Langer a jsem vydavatel nového internetového magazínu Revue - Richard. Líbilo se mi, jak jste zametla s tím pánem! Hned jste mi cvrnkla do nosu, jako tip k nahodilému rozhovoru o životě. Na co chcete neodpovíte, nic neriskujete…

"Tak jo, akorát si nemohu k vám sednout, takže postojím a budu odbíhat, když mne budou potřebovat zákazníci."

Jak se jmenujete?
"Markéta Sošková."

Je údajně dosud nejmrazivější den roku. Jak se vám vstávalo?
"V šest ráno docela špatně, ale dá se, proč ne."

Jste servírkou odjakživa?
"Ano, od školy. Dělala jsem hotelovou školu v Šilheřovicích, kousek od Ostravy."

A co vás zaválo do proslulé kavárny Slávia v Praze?
"Shoda náhod, škola, příležitost, samozřejmě přítel…. Tedy ex přítel.

Takže dnes jste už Pražačka?
"Dá se říct."

Jaký je hlavní rozdíl v životě mezi Ostravou a Prahou?
"Ostrava je menší, tady se dá potkat více kultur. Potkáte lidi, kteří se sem přijedou jen tak podívat, je to město plné života."

Za osudné přemístění do Prahy vděčíte ex příteli. Je dnes nějaký nový přítel?
"To je složité…"

Takže je?
"Nevím."

Dobře. A je z Prahy?
"Není. Je ze severních Čech."

Kdyby náhodou se změnilo “nevím ve vím“, šla byste za ním nebo on by šel do Prahy?
"Šla bych já tam, protože tam je příroda, klid, pohoda."

Co je pro vás v životě nejdůležitější?
"Zdraví, asi. A být nějakým způsobem šťastná."

Přejete si mít děti?
"Samozřejmě!"

Kolik?
"Dvě, kdy by to šlo!"

Čím by jednou měly být?
"To záleží na nich."

A co vás baví mimo práci?
"Momentálně škola, Univerzita Komenského obor právo v podnikání. A až bude léto, těším se na vyjížďky na motorce.

Jste motorkářka tělem i srdcem?
"Jo!!!!"

Máte mašinu?
"Honda CBR600RR!

Kolik to jezdí?
"Já jsem nejvíc jela 220."

Co při takové jízdě cítíte?
"Klid, uvolnění, čistá hlava, nemyslíte na nic, jen si to užíváte."

Nemáte strach ze statistik ohledně nehod motorkářů?
"Ty statistiky jsou podle úhlu pohledu různé, takže ani ne."

Je vidět, že jste tady oblíbená. Možná máte talent dobře působit na lidi. Dovedete si představit, že jednou budete dělat politiku?
"Snad ani ne."

Jak vnímáte všeobecně slovo “politik”?
"Jako velký výsměch."

Neměla byste tedy sama svým přičiněním politiku ovlivnit?
"Na to nemám známé, ty správné, co mohou tahat za provázky."

Co vám nejvíce vadí v naší zemi?
"Lhostejnost lidí a bylo by toho ještě víc."

Je něco, na co jste naopak pyšná?
"Na historii a památky."

Chtěla byste něco vzkázat čtenářům?
"Užívejte života dokud to jde, ale hlavně mějte pozitivní náladu!!!"

Díky za rozhovor! A ať se vám vše daří!

Jakmile zůstanu u svého stolku sám, usměji se přes výlohu kavárny ven na chodník. Jakási paní tam čekajíc u přechodu na zelenou očividně mrzne. Pozitivně se na ní usměji, ona úsměv opětuje. A tak to asi má být, tedy podle slečny Markéty, kterou mi pro dnešní improvizovaný rozhovor přivála do cesty náhoda nejstudenějšího dne tohoto roku.

[NAHORU]