ŽIVOT - Setkání po roce

Kavárnu Slávia mám rád. Často si právě tady sjednávám pracovní schůzky. Dokonce jsem byl poctěný před 14 lety tím, že jsem právě tady, mohl uspořádat svou akci Mecenáš klubu, čímž jsme jako ozvěna ještě jednou, tentokrát jen pro 70 osobností našeho klubu, jakoby pokřtili těsně po rekonstrukci znovu otevřenou slavnou kavárnu. Vzpomínám na doktora Milouše Červencla, který byl šéfem společnosti, která v té době Slávii vlastnila a nákladně, včetně přilehlého luxusního restaurantu Parnas, opravila. Právě on byl hostitelem oné akce, která se konala 25. listopadu 1997.

Když jsem usedl ve Slávii dnes, pohlédl ke stropu, vzpomněl jsem si na vyprávění pana Červencla, který nás tehdy Slávií provedl. Prozradil, že pod mohutnými světly na stropě, jsou nákladně rekonstruované malby socialistického charakteru, které se zakryly, ale památkáři současně nařídili, aby byly zakonzervovány pro příští generace, neboť mají svou historickou hodnotu. Jestli jsem něco nespletl po tolika letech, tak takhle nějak si to pamatuji.

Z rozjímání mne probudí sympatická servírka. A hle! Je to Markéta Sošková, se kterou jsem právě tady, před rokem pořídil úplně první rozhovor pro Revue Richard do rubriky ŽIVOT. Za rok se náš magazín naplnil mnoha dalšími rozhovory a články, lehce povyrostl a začal „chodit po svých“. A co Markéta? Jaký měla poslední rok ona?

Pánové, pokud jste si poslechli rozhovor s Markétou a jste takzvané „plešaté hlavy bláznící po motorkách“, zkuste zajít do Slávie na párečky, třeba začnete chodit s budoucí právničkou.