SPOLEČNOST - Plzeňská souhvězdí 2010

Když se na jednom místě v jednu chvíli setkají na scéně lidé, kteří vědí, co znamená slovo úspěch a přesto jsou takzvaně lidsky „normální“, vznikne naprosto přirozená a příjemná atmosféra. Při komorní talk show, kterou jednou za rok pořádám a moderuji v Plzni, abych složil poklonu tomuto krásnému městu a lidem, kteří v něm i kolem něj žijí, se letos opět přesně tohle stalo.

Motivem, který se prolínal od počátku po závěr talk show, byla statečnost. Statečných hostů jsem měl totiž šest a to, že jsem si je pozval, udělalo ze mne sedmého statečného. Parafrázoval jsem známý film, akorát s dodatkem, že statečnost je dnes jiná, než byla třeba statečnost za války, kdy třeba museli parašutisti jít až za hranu statečnosti. Doslova jsem řekl, že dnes máme mír a tak je statečnost v nejrůznějších profesích a činnostech vlastně příjemným sportem, který by bylo škoda neprovozovat.

První statečnou byla vedoucí Redakce volné rozhlasové tvorby ČRO Plzeň – paní Květa Bodollová. Vyprávěla nám o prvních zkušenostech s mikrofonem a adrenalinových okamžicích při živých vysíláních, kdy se ve studiu rozsvítí červené světlo: „A děj se vůle Boží!“ – Dnes ostřílená profesionálka (jinak také redaktorka pořadů Dopolední koktejl, Víkendové panorama a Studio kontakt). Své vyprávění doplnila zkušeností, kdy ve studiu často vítá zajímavé hosty k rozhovorům. Nedávno to byl muž, který se bez ochranné klece potápí mezi bílé žraloky.

Druhým statečným byl malíř Nepomuku a okolí, někdejší šéfredaktor Mladé Fronty, dnes vitální penzista a chalupář, který žije v bývalé hospodě v Milči u Nepomuku, kterou si přestavěl na chalupu – Richard Böhnel. Ten přinesl divákům ukázat jeden ze svých obrazů. Namaloval známý dům, který míjíte, když projíždíte Nepomukem. Říká se mu Hessův dům a na obraze Richarda Böhnela byl vybaven ohromnými kořeny, zasahujícími hluboko do země. Malíř tím vyjadřuje svůj vztah k Nepomuku.

Třetím statečným byl malíř Martin Vavrys. Nemá sice nic s Plzni společného, ale právě proto se přijel prvně do centra Plzně podívat, protože by rád zde měl jednou svou výstavu. V současné době má výstavu ve Washingtonu v USA, nedávno měl výstavu v Kyjevě. Také si přivezl svůj obraz, který vytvořil ve svém ateliéru, který je součástí Galerie Vavrys, kterou najdete v samotném historickém jádru staré Prahy na adrese
V Kotcích 12.

Čtvrtým statečným byl automobilový závodník Václav Pech. Rallye, to je jeho svět. Začínal se Škodou Felicia, vystřídal závodní auta značek Toyota Cofrolla WRC, Subaru Impreza, Mitsubischi Langer (pardon: „Lancer“) a Ford Focus WRC. S těmito auty nasbíral po mistrovstvích ČR, Střední Evropy a Evropy přemnoho medailí a stejně, když se ho zeptáte, jaké auto je pro něj srdeční záležitost, odpoví: „Škoda 1000 MB, se kterou začínal jako s veteránem na veteránských rallye…“

Pátým statečným byl Jaroslav Nedvěd, prodejce nejen vozů Škoda. Hlavně však milovník veteránů, které si renovuje vlastníma rukama. Povyprávěl o tom, jak vybudoval firmu na principu vztahu k práci, odvětví a lidem. Zamyslel se také nad formou prezentace úspěchu a diváky si tím ihned získal.

Šestým statečným nebyl nikdo jiný, než tradiční patron komorní talk show – prezident Rodinného pivovaru Chodovar – Jiří Plevka, se kterým jsme si popovídali o tom, jaké to kdysi bylo privatizovat pivovar, když jeho úspěchu nikdo nevěřil. A jaké to je, dnes být majitelem prosperujícího pivovaru, ke kterému náleží proslulá restaurace ve Skále, Restaurace Stará sladovna, Hotel u Sládka a samozřejmě světově známé pivní lázně, které pan Plevka osobně vymyslel. Lidským okamžikem bylo pro všechny diváky vyznání se pivovarskému řemeslu, kterému je pan Plevka věrný už 51 let. Mluvil o úspěchu a penězích. Na první místo však nadřadil vztah k práci.

V závěru dvouhodinového komorního popovídání, kdy jsme hovořili nakonec místo do mikrofonů jen tak volně, neboť v sále diváci ani nedutali, jak s pozorností naslouchali vyprávěním hostů, jsem řekl, že každý z nich pracuje v jiném oboru, ale vždy má tato práce svou charakteristickou vůni.

Pan Nedvěd musí dobře vědět, co je to vůně motorového oleje. Pan Böhnel s panem Vavrysem vědí dobře, jak voní barvy. Panu Pechovi musí vonět benzín. Paní Bodollové rozhlasové studio – kdo tam byl, tak ví – všechny molitany na stěnách. A panu Plevkovi okurkový salát. Přesně tak totiž voní slad ležící na zemi pivovarské sladovny, když klíčí. Stačí si nabrat hrst a přivonět.

Po skončení talk show jsme ještě dvě hodinky poseděli u kávy a sklenky vína. Podle reakcí všech soudím, že se nejen já těším na pátý ročník komorní talk show Plzeňská souhvězdí.