OSOBNOSTI - Jaroslav Svěcený

O S O B N O S T I

Muž, pro kterého je hudba svatá:
Jaroslav Svěcený

Už dávno jsem měl doma jeho cédečko, už dávno tomu nazpět, co jsem jej potkal na jedné akci v TOP HOTELU, ale až teprve loni v létě jsme se potkali tak, že jsme se skutečně osobně seznámili. Bylo to v Klubu Violino, kde jsme spolu natočili krátký televizní pořad (zde). Já se ptal, houslový virtuóz Jaroslav Svěcený odpovídal. Téma? Samozřejmě hudba!
Když jsem loni v listopadu moderoval nejdelší talk show v ČR, byl Jaroslav Svěcený jedním z devadesátky hostů, kteří mne přišli podpořit (zde). Opět jsme si povídali o hudbě! Jakmile jsem začal uvažovat, že Jaroslava Svěceného poprosím o rozhovor pro Revue Richard, bylo mi jasné, že tentokrát se budu ptát na témata zcela jiná: "Ale neznamená to Jaroslave, že se budu ptát na výši výdělku, značku hodinek a auta - takové otázky přenechejme bulváru. Jednoduše bych si s vámi rád popovídal u kávy o životních názorech, co okamžik na jazyk přinese…"

Jenže dvakrát se na poslední chvíli musím omluvit a naše setkání zrušit. Už mi to bylo hloupé a tak při druhé omluvě navrhnu: "Jaroslave, můj zájem o vás nesmírně trvá, jen prostě musím někam odjet, ale za vaši trpělivost vás moc rád příště pozvu na oběd!"
Příště znamenalo - čtvrtek 3. června 2010 ve 13 hodin.

Co čert nechtěl, daný termín jsem stihl dobře, jen se mi stala krátce před tím malá obědová nehoda. Byl jsem s kamarádem na schůzce v restauraci, on si dal k jídlu vývar s knedlíčky a masový závitek v houbové omáčce s knedlíkem. No a já, když jsem to viděl, neodolal jsem a dal si to taky: "Takže já zvu Jaroslava Svěceného na oběd a přijdu totálně přejeden!?"

V Klubu Violino mi kávu udělal pan Marcel.

Na začátku Krakovské ulice, u domu s č.p. 5, beru za kliku dveří Klubu Violino , leč je zamčeno. Po pár minutách otevře dveře muž s křestním jménem Marcel. Když řeknu, že jdu za Jaroslavem, pokrčí rameny, že neví, zda dorazí, ale ochotně mne pozve dál a udělá mi kávu.
Hned se dáme do řeči. Spontánně se bavíme o tom, že houslových virtuózů není hodně, což neznamená, že by nemohlo existovat tisíce houslistů, kteří sobě a svému kruhu blízkých dělají radost. Shodli jsme se na tom, že hra na jakýkoliv hudební nástroj učí zejména děti stavět se k světu z té lepší stránky. Když jsme se už málem ponořili do ještě hlubších filozofických úvah, ve dveřích se objevil rozevlátý Jaroslav Svěcený.
Přes jedno rameno velká brašna, asi na noty. Přes druhé ohromný futrál na dvoje housle. Za ním jedna žena a jeden muž. Jaroslav se stihl omluvit, že se mu nakupilo hned několik věcí najednou a vezme to pěkně postupně. Jako první vyřídí záležitosti s onou ženou. Je z banky a má na srdci nějaké formality. Mezitím se onen muž přidá do debaty o hudbě, ke které jsme se s panem Marcelem vrátili. Když paní z banky odejde, na řadu přijde tenhle pán.
Přinesl dvoje housle s prosbou, aby se na ně Jaroslav podíval. Okamžitě mne zaujme, s jakou rychlostí Jaroslav čte z vrásek dřeva houslí všechna ta zajímavá data, jako když doktor vyplňuje rodný list: "Tak tyhle housle jsou vyrobeny v Markneukirchenu, jsou docela v dobrém stavu, ale jinak běžné, vinětka není původní, jsou postavené mnohem později, tak kolem roku 1850..." - Pak ještě rozebere smyčec, aby vyčetl díky malé značce, kde, kdy a kým byl vyroben. V úžasu zírám, že ani nevnímám, že nám z času na oběd už minula dobrá hodina. Ale jakmile Jaroslav doordinuje a vyřkne diagnózu i na druhé housle, mrkne na hodinky a oba se shodneme, že přece jen ještě něco pojíst stihneme.

Klub Violino.

Jaroslav Svěcený hodnotí stav houslí:
"Vinětka není původní, jsou postavené mnohem později, tak kolem roku 1850..."

Pěšky vyrazíme do nedaleké restaurace. Pod dojmy ze zjištění, že Jaroslav není jen virtuóz, ale i znalec houslí, se zeptám: Kdysi jsem hovořil s panem Hudečkem v divadle Viola o houslích, na které tam zahrál. Měl je půjčené od státu, jestli vzpomínám dobře, měly mít hodnotu kolem osmnácti milionů korun?
"Ano, to je možné. Sám působím v Komisi expertů Českého muzea hudby, která právě tyto i řadu dalších houslí doporučuje k zapůjčení různým interpretům."

A co když takové housle někdo zcizí?
"Jsou pojištěné! A navíc by to byl ve své obchodní podstatě marný čin, poněvadž originály houslí A.Stradivariho zná celý svět, jejich fotografie byly publikovány ve všech odborných publikacích či magazínech. Jakmile by se někde objevily, přišlo by se na to!"

Co když by byl zloděj blázen, fajnšmekr. Jednoduše by je ukradl a zamknul na sto let do trezoru pro pravnuky?"
Nesměl by je nikdy nikomu ukázat a co je dost důležité, housle by měly stále hrát, tím se udržují v kondici, dlouhodobým nepoužíváním a skladováním v prostorách s velkými teplotními a vlhkostními výkyvy se mohu výrazně poškodit, fakt není ideální je na desítky let zamknout!"

Aha, takže to je jako se svíčkovou, ta se také musí jíst teplá!(Smích…)
"Přesně tak! Ale jinak housle vydrží x století, nedávno jsem v Hamburku hrál na nádherný italský nástroj z roku 1590!!!"

Jaroslav Svěcený.

Jen co sedneme za stůl, přiznám se, že jsem po houbové omáčce stále ještě přejedený. Jaroslav uznale kývne: "Tak houbová? To chápu!" - A objedná si vývar s nudlemi plus čevapčiči, nad čímž zajásá: "To jsem dlouho neměl!" - Já si objednám kafe s minerálkou a libuji si, jak to mám dobře zařízené. Jaroslav bude v klidu jíst a odpovídat a já budu klást otázky a odpovědi hned zapisovat do počítače:

Jsme v nekuřácké restauraci, proč?
"Od pětadvaceti let jsem do úst nevzal žádnou cigaretu. Dnes mi kouření vadí, bez cigaret si život umím představit."

Víte kolik stojí krabička cigaret?
"Ne."

Myslím, kolem 80 korun. Co na to říkáte?
"Když to dělá dotyčnému radost, tak ví, proč utrácí za cigarety."

Vidím, že si na polévce pochutnáváte! Jste polévkový?
"Babička říkala, že polévka je grunt a měla částečně pravdu."

Jak spořádaně jako umělec jíte?
"To není dobrá otázka." (smích)

Tak skočím na druhou stranu světa. Co říkáte na ropu v moři?
"Je to jeden z mnoha důkazů, že jsme se dostali do dalšího extrému. Pro prachy udělat všechno a zničit sami sebe a vše okolo sebe. Peníze jsou pro mne a pro řadu mých přátel jen prostředek, ale nikoliv životní cíl. Věřím, že podobně smýšlejících je na světě relativně dost, ale stále více lidem proudí v žilách a především v mozku místo krve bankovky. Mám vážnou obavu, že nám to naše modrá planetka jednou pěkně spočítá..."

Jak vidíte ekonomickou zdatnost naší země v poměru k tomu, jak lidé lamentují nebo se radují?
"Jsem přesvědčen, že si lidé udělají jasný obrázek, pokud se zajedou podívat do některých východněji položených zemí a pak si budou všeho vážit. V posledních letech zaznamenávám od svých přátel ze zahraničí názor, že když přijedou do Prahy na letiště a pak dál do ČR, vidí stále méně a méně usměvavých lidí, což mně osobně dost vadí. Bohužel. Tento fakt zaznamenávají i přesto, že máme tak nádhernou zemi, kvůli čemuž se sem tak rádi vracejí. Já osobně jsem fakt hrdý na to, že jsem Čech. Jsem přesvědčen, že náš národ je vysoce kreativní. Právě proto ale také často nepotřebujeme vnějšího nepřítele, protože se dokážeme rozložit sami. Když je už fakt průšvih, tak díky kreativnímu potenciálu zase sami sebe umíme na čas "zachránit", ale kdo má to "plutí z extrému do extrému" vydržet. Nejsem ekonom, ale i průměrný člověk si snadno spočítá, že jsme už mohli být mnohem dál, ale to bychom se nesměli kreativně rozkrást. Úsměv ale k životu patří, sám o sobě je dobrou měnou, tudíž nemusí být přímo úměrný s obsahem peněženky či státní kasy."

Jaké oblasti považujte v naší zemi za nejkreativnější?
"Je řada uměleckých oborů, ve kterých jsou jednotlivci absolutní špičkou. Hudba, výtvarné umění, architektura. Máme kreativní mozky v oblasti PR, lékařství a konec konců i famózní vědce s kreativním myšlením. Jen mám obavu, že docela velká část těchto osobností z důvodů řečených před malou chvilkou mizí v zahraničí a to mne děsí."

Architektura? Konkrétně?
"Líbí se mi například některé práce paní Jiřičné, pana Miluniče a řady dalších, kteří se nebojí odvázat a překročit práh doby, tak jako to kdysi v hudbě brilantně předvedl třeba Leoš Janáček."

Patřil k nim i pan Kaplický se svou chobotnicí?
"Umím to zhodnotit jenom pocitově, nejsem odborník na architekturu. Pokud chcete slyšet jen můj osobní názor - úžasný projekt, ale špatné místo. Ale jak říkám, tohle je názor muzikanta."

A zmíněná věda?
"Osobně jsem se setkal s několika vědci, udělali na mne velký dojem. Například mne fascinovala paní doktorka Helena Illnerová , jak má v hlavě vše srovnané, milióny informací, neuvěřitelné. Také mi imponuje pan profesor Pačes, na kterém se mi líbí obrovské, až nádherně ujeté zanícení pro věc. Obdivuji všechny ty, co jsou poněkud "profesně postižení" a žijí v těch nejvyšších obrátkách svoji prací."

Věda není daleko od vzdělání. Jak se díváte na naše školství?
"Moje maminka byla celý život pedagogem. Prošla postupně od základního až po vysoké školství. Díky tomu mám o situaci ve školství přehled, jak se říká z první ruky. Můj názor je vcelku jasný: práce pedagoga není doceněna vůbec, ani finančně, ani po společenské stránce. Od toho se odvíjí stav společnosti."

Média servírují lidem kulturu podle toho, co trh žádá. Má to vazbu na vzdělání?
"Bohužel mám pocit, že z velké části média servírují něco, co trh vlastně nežádá."

Proč to dělají?
"Je to pohodlnější. V hudebním překladu: hodně peněz za málo muziky."

Pro Vás živobytí houslisty je varianta pohodlná nebo náročná?
"Je nesmírně náročná, ale sám jsem si ji vybral."

Máte někdy takový pracovní stres, že třeba nespíte?
"Celý život jsem interpretem na volné noze, jak se říká. Přitom dávám práci mnoha dalším kolegům. Mám rodinu. Zároveň mám agenturu a hudební vydavatelství. Máte pocit, že bych měl být klidný?"

Ano, vždyť jste Svěcený!
(Smích….) "To nemá chybu, příště udělám rozhovor já s Vámi! Všem, co dočetli až sem, přeji jen to nejlepší."

Takovýhle rozhovor jste asi nikdy neměl?
"Máte pravdu! U polévky plné nudlí a s čevapčiči, to byla premiéra!"

Jaroslav Svěcený.

Rozhovor s Jaroslavem Svěceným probíhal u dobrého oběda.

Tak! Krátký a netradičně pojatý rozhovor máme za sebou. Zaklapnu notebook a při pohledu na hodinky zjistím, že jsem ve skluzu pro změnu já. Za chvíli mám být na Smíchově, kde mám schůzku s hercem a režisérem Jaroslavem Víznerem. Snažím se zavolat, abych omluvil těch pár minut zpoždění, ale tady v suterénní restauraci nemám signál. Jaroslav ochotně nabídne telefon svůj: "Mně to funguje!" - Vytočím dané číslo a omluvím se a dodám, že toto neznámé číslo patří Jaroslavu Svěcenému, který mi laskavě půjčil telefon. S Jaroslavem Svěceným se rozloučíme a on na závěr přátelsky poznamená: "Líbí se mi, že jste taky krásně praštěný člověk, to mám rád, život je pak pestřejší!" - Než nás kroky vyvedou na denní světlo, svěřím se, že o tom vím. Vysvětlím, že tahle ta má životní naivita není sice praktická vlastnost, ale vědomě si ji pěstuji: "Když není válka a je relativně vše kolem mě v pořádku, měl by si člověk dopřát luxus - dívat se na svět svýma očima!" - Pro které jsem si také všiml, že jsou na světě mistři, jako třeba Jaroslav Svěcený, kteří jsou především milými lidmi, šíleně pracovitými profesionály, a až teprve pak slavnými virtuózy. Veřejnost samozřejmě vidí jenom tu poslední podobu. Ale to je normální. Naservírovat na talíř pěkně nazdobenou svíčkovou trvá jen několik vteřin, ale aby byla skutečně dobrá, musí hospodyňka vařit mnohonásobně déle.

Tady někde by se hodilo tento článek ukončit. Ovšem neudělám to. Proti svému plánu má ještě kratičké pokračování…

…na Smíchově jsme se sešli s Jaroslavem Víznerem v kavárně v jednom nákupním centru. Hned na úvod na mne vychrlí čerstvou historku: "Člověče, jak jsi mi volal z telefonu Jaroslava Svěceného, tak jsem za chvíli volal zpátky, když jsem si vzpomněl, že jsem s Jaroslavem Svěceným kdysi kamarádil. Spustil jsem - ahoj, jak se máš, co děláš a on hned taky ahoj, že se má dobře a tak. Jen mi bylo divné, že mluví pořád o houslích. A pak se to vysvětlilo. Jak jsem žil 24 let ve Švýcarsku, nevzpomněl jsem si, že tady máme slavného houslistu Svěceného a zaměnil si ho v paměti se svým někdejším kamarádem, který se také jmenuje Jaroslav Svěcený!"

Revue Richard doporučuje milovníkům hudby:

Festival "TÓNY CHODOVSKÉ TVRZE", speciálně pak zahajovací koncert s Jaroslavem Svěceným,
v úterý 20. července 2010, od 20.00 hodin. Více informací na (www.chodovskatvrz.cz).

Festival "KLÁŠTERECKÉ HUDEBNÍ PRAMENY 2010" (www.goklasterec.cz).

Klub Violino www.violino.cz.

[NAHORU]