SPOLEČNOST - Když fotoaparát píše

Některé lidi znáte roky a neznáte je. Někoho pak znáte teprve od 27. ledna 2011, což je k datu vydání tohoto článku pouhých 41 dní a už máte pocit, že spolu komunikujete odedávna, neboť v zásadních věcech si i mlčky rozumíte, stačí naznačit. Aspoň tak se mi zatím jeví spolupráce a přátelství s uměleckou a reportážní fotografkou Monikou Váňovou ze StudiaM101, které jsem první březnový den mohl moderovat vernisáž výstavy fotografií v Knihkupectví Fantazie... Ve Fantazii jsme se ostatně onoho 27. ledna seznámili…

Na první setkání příznivců literatury v nově otevřené Fantazii (článek „Fantazie jako šestý smysl“)jsem se vypravil kvůli spisovatelce Ivoně Březinové a kvůli čtenářům Revue Richard, pro které jsem právě tady chtěl pořídit reportáž z tohoto historického okamžiku. Suverénně jsem svým běžným fotoaparátem zvěčňoval okamžik za okamžikem, když tu se mne sympatická paní zeptá: „Vy jste fotograf?“ – „Já jsem všechno, dokonce i kuchař!“ – „Vy vaříte?“ – „Ano, právě dnes večer budu na chalupě v Pošumaví grilovat dva dny naloženou krkovičku!“ – „Vy ještě teď večer pojedete do Pošumaví?“ – „Ano, je to kousek, už teď cítím vůni z grilu!“ – „A co tedy jinak děláte?“ – „Jsem na volné noze a dělám jen věci, které mi dávají smysl!“ – Následovalo odmlčení a oboustranná fascinace. Později jsem se dověděl, že si v tu chvíli o mně paní Monika Váňová, profesionální fotografka, myslela, že jsem naprostý „magor“. Ale cosi jí na našem rozhovoru přitahovalo, stejně jako mne. Vyměnili jsme si vizitky a už nadcházející týden se sešli u prvního pracovního čaje, kde se mi Monika svěřila, že je v myšlení a přístupu k práci úplně stejný „magor“, jako já. Okamžitě jsme si rozuměli a začali spolupracovat. Monika Váňová nafotila narozeniny Revue Richard v Jaltě (zde), nafotila generálního ředitele Jalty pana Kačerovského (zde), nafotila konferenci „Nominace Thálie“ (zde), nafotila křest knihy „Otakar Vávra 100 let“ (článek vyjde ve středu 16. března), brzy nafotí ve svém StudiuM101 skladatele Zdeňka Bartáka (náš magazín s ním úzce spolupracuje) a stala se oficiální fotoreportérkou udílení cen Ď českým mecenášům v Národním divadle (připravujeme na 21. 6. 2011).

Přirozeně ze všeho vyplynulo i to, že jsem moderoval Monice Váňové vernisáž výstavy krásných fotek se spisovatelkou Ivonou Březinovou, u čehož, jako kmotr vernisáže nechyběl ani Zdeněk Barták. Oba dva nás ve Fantazii přivítaly Monika s Ivonou. Byl to jejich den „Dé“, kterému jsem rozuměl profesně i lidsky. Monika patří mezi obdivovatele spisovatelky Ivony. Ta napsala neuvěřitelné množství velmi pěkných knih pro děti a mládež (má dcera jich za dětství také pár přečetla – ještě dřív, než jsem Ivonu poznal). Ve své skromnosti se Ivona nechlubí prestižními cenami, které získala a přestože je velmi pěkná žena, nijak výrazněji tuto přednost dosud „neprodávala“. Monika si toho všimla a začala přemýšlet, jak zatraktivní v očích čtenářů oblíbenou spisovatelku, protože žijeme v době reklamy, kdy obal zboží prodává víc, než jeho obsah, neboť stávající úspěch by měl být podhoubím budoucího, ještě většího úspěchu a kromě kvalitní práce by mohla Ivona přijít s překvapením, že i spisovatelka může být žena co má „šmrnc“.

Monika Váňová (její web najdete zde) byla ve své profesi velmi ovlivněna spoluprací s proslulým fotografem Fredem Kramerem (1913 - 1994), který se specializoval na reklamní a módní fotografie. Sama pak do svých fotek dává cit, jímž zachycuje výraz focených lidí. Je přesvědčena, že lze objektivem vyjádřit povahu a pocity. Že to funguje, potvrzuje i výstava fotografií „Když fotoaparát píše…“. Když bych nevěděl, že před objektivem stála spisovatelka středních let, myslel bych si, že do StudiaM101 přijala pozvání studentka, která nesedí celý den za psacím stolem, ale celý den s partou sportuje. A baví se… A tím se i vysvětluje, jaká je Ivona doopravdy ve svém nitru, ze kterého neustále doutnají nápady, ze kterých se na stránkách jejich knih rozhoří čtivé příběhy.

Fotografování je zápis jedinečné chvíle, zachycení maličkého dílku příběhu, který se začal odehrávat před stiskem spouště fotoaparátu a pokračuje i po něm. Umělecká fotografka Monika Váňová tímto způsobem psát umí. Vím, o čem mluvím, byla jsem při tom. Stala jsem se součástí jejích fotografických mikropříběhů.

Čím jsem starší, tím víc zjišťuji, kolik společného má spisovatelství s herectvím. Přijímáme role a stáváme se někým jiným. Představujeme si a souzníme s postavou, kterou chceme napsat nebo divadelně či filmově ztvárnit. Před objektivem Moniky Váňové jsem se ocitla jednoho sobotního odpoledne. Profesionálně ostříhaná (Terezou Tyrpeklovou) a profesionálně nalíčená (Lucií Janouškovou) pokaždé v jiném oblečení a pokaždé s jinou knihou v ruce. Byly to knihy, které jsem napsala. A vracely mě do dob, kdy vznikaly, vracely mě do rolí, které jsem tehdy v duchu prožívala. Pohodová atmosféra ateliéru M101 mi ten návrat beze zbytku usnadňovala. A tak mohly vzniknout záběry, které bych nazvala Vyhlížení Lentilky pro dědu Edu, Zvířata blíž, než by se čekalo nebo třeba Zátiší s židlí a Držkou na rohožce. Podobných fotek ten den vznikly spousty, ale s Monikou Váňovou jsme jich vybraly dvanáct, které budou celý březen viset na zdech malého knihkupectví Fantazie na Tylově náměstí 1 v Praze. Protože Březinová v březnu slaví měsíc knihy a čtenářů. A protože ve Fantazii se fantazii meze nekladou. Výstavu fotografií za účasti jejich autorky neopakovatelným způsobem otevřel Richard Langer spolu s hudebním skladatelem Zdeňkem Bartákem. Přijďte se podívat i vy. Výstava potrvá do konce března.