O   S   O   B   N   O   S   T   I





O Jaroslavu Víznerovi…


Kolikrát mne napadlo, jak se dá změřit úspěch? A co to vlastně úspěch je. Pro lidi, kteří přeměřují úspěch jen přes peníze, je tento rébus lehce luštitelný. A vlastně jim tohle snadné řešení závidím. Jde o jednoduchou matematiku přesných čísel, kde nelze polemizovat, zda milion je méně než stovka. Pokud však nepatříte mezi lidi, kteří umí takto dobře počítat, pak v klidu duše můžete pokračovat dále ve čtení tohoto článku. Bude sice o Jaroslavu Víznerovi, ale současně také o úspěchu tak, jak se mi najednou hodí úspěch prozkoumat, k čemuž mne Jaroslav Vízner svojí existencí inspiroval. Ve svém životě úspěšně prošel řadou krásných profesních příležitostí, zažil a zažívá úspěch a přece, málokdo ho u nás zná. Soudím podle sebe. Když jsme se viděli prvně, spletl jsem si ho s bratrem Oldřichem Víznerem.

Fotografie je z našeho prvního okamžiku setkání.
Fotografie je z našeho prvního okamžiku setkání.

Mnohokrát mne napadlo: "Jak by se lidé dívali na Karla Gotta, kdyby nebyl slavný?" - Co kdyby celý život zpíval jen svému kruhu blízkých, neměl žádných ambic a zůstal tím pádem utajen před veřejností? Žádal by ho někdy někdo o autogram? Zřejmě nikdo a nikdy. Přece, stále by to byl Karel Gott! Uměl by krásně zpívat, byl by elegantní a vůbec podobně takový, jak jej známe. Jen by nebyl slavný. A znamenalo by to, že by nebyl nejlepší? Věřím, že podobných Gottů je ukryto před světem mnoho. Mají vše, co má Karel Gott, jen ne ten úspěch. Tedy veličinu, která se nedá chytit do rukou, aby ji někdo vložil pod mikroskop k podrobnému zkoumání, čímž by se možná mohlo přijít na to, že úspěch je zvyk, či přesněji návyk národa na něco, či někoho. Jakýsi hromadný souhlas ke společné akceptaci jednotlivce, od něhož současně požadujeme určité odevzdání se všem. A z toho plyne, že úspěch je obdoba honoráře, ovšem honoráře, ze kterého se platí pěkně mastná daň v podobě ztráty soukromí. To by si asi každý, kdo chce být takto honorován, měl dopředu promyslet, poněvadž na pozdější reklamace nebude brán zřetel. Zažíváme to u takzvaných rychlokvašek - mladičkých hvězd. Jednu takovou znám. Ještě před nedávnem mne slušně tenhle mladík zdravil. Nyní, co je pár měsíců na jedné velké televizi týden, co týden - tak když mu napíšu sms s nabídkou účasti v talk show za 15.000,- Kč, nestojím mu ani za odpověď. Pro tyhle všechny zkušenosti si stále víc vážím celoživotně úspěšných lidí, kteří zůstali přes všechen úspěch stále pokornými lidmi. A tyto lidi rozděluji do dvou skupin. V té první je třeba zmíněný Karel Gott - jsou to lidé úspěšní a populární. A v té druhé je třeba Jaroslav Vízner - jsou to lidé úspěšní a v našich zeměpisných šířkách vlastně neznámí. O těch prvních víme zpravidla dost. O těch druhých skoro nic. A to je výzva pro Revue Richard. Doufám, že budete rádi společně se mnou objevovat mnohé zajímavosti právě o Jaroslavu Víznerovi, který například 24 let žil ve Švýcarsku. Před tím měl kus zajímavé kariéry u nás, ale ani ve Švýcarsku nezahálel, stejně jako dnes nezahálí opět tady doma v ČR.

S Jaroslavem Víznerem v kavárně na Smíchově.
S Jaroslavem Víznerem v kavárně na Smíchově.

Nedávno jsme spolu seděli u kávy v jedné kavárně na Smíchově. Kolem spoustu lidí. Tu a tam pracovně sedávám v kavárnách s úspěšnými a slavnými lidmi. Okolí neodolá a tu a tam někdo tyto osobnosti přijde poprosit o autogram nebo společnou fotografii. Teď jsem usedl ke stolku s Jaroslavem Víznerem a nikdo si pro autogram nepřišel a přesto, naproti mně seděl velmi úspěšný muž. Tím, že velkou část kariéry udělal právě ve Švýcarsku, se asi musí cítit tady v ČR jako na dovolené. Něco jako když Karel Gott opustí Evropu a odletí na ostrov v oceánu.

Jaroslave, chtěl jsem s tebou napsat rozhovor, ale najednou se mi zdá, že to můžeme vyřešit přes internet, že si dnes jen tak popovídáme, když jsme se tak dlouho neviděli?
"Ale určitě, Richarde!"

A tak si skutečně jen tak povídáme. Vidíme se všehovšudy potřetí v životě. A přesto mám pocit, že Jaroslava znám spoustu let. Prvně jsme se potkali na festivalu v Ostrově loni na podzim. Vlastně jsem se nejdříve Jaroslavovi vyhýbal, poněvadž jsem si ho pletl s jeho bratrem Oldřichem Víznerem, myslíc si, že je lepší nenarušovat této osobnosti soukromí. Pak nás ale kdosi dal dohromady a my si okamžitě začali povídat. Zajímavé je, že tyto naše rozhovory o životě, názorech, postřezích, trvaly s přestávkami tři dny, přičemž jsme si vlastně ani moc neřekli nic o našich kariérách, jakoby to nebylo důležité. Docházelo mezi námi jen ke komunikaci v lidské rovině. Když jsem jel z Ostrova domů, myslel jsem si, že se známe dobře, ačkoliv jsme se vlastně stále ještě z 99,9% vůbec neznali. Za měsíc pozvu Jaroslava jako hosta do své 40h talk show - to jsme se viděli podruhé.

Jaroslav Vízner.
Jaroslav Vízner jako host 26. hodiny ve 40h talk show s dalšími vzácnými hosty této hodiny.

A pak jsme se viděli až nyní, půl roku poté. A já si uvědomím, že tomuhle muži vlastně lidsky důvěřuji, ale nic o něm nevím. A hned dostanu nápad, že by nejen pro mne mohlo být zajímavé, postupně odkrývat čtenářům Revue Richard: "Kdo je vlastně Jaroslav Vízner? A jaký je? A co prožil? A co si myslí?" - Takže v rubrice ŽIVOT začne vycházet na pokračování seriál takovýchto článků. A už nyní se raduji a mnu si ruce, jak fikaně jsem získal pro Revue Richard dalšího dopisovatele! No, to jsem celý já. Ale to už víte, jaký jsem. Teď už se těšte na to, jak se postupně budeme dovídat: "Jaký je Jaroslav Vízner!"

Jaroslav Svěcený.
Jaroslav Vízner...