Tyto prostory budou dnes večer dějištěm nikoliv nové divadelní hry, nýbrž nové módní kolekce. Pokud vezmeme v potaz, že se hra musí nazkoušet a stejně tak je tomu i s módní přehlídkou, svým způsobem se tu nepřipravuje nic, co by sem nepatřilo. Módní show je výsledkem mnohaměsíční práce. Divadelní hře dá autor příběh a myšlenku, ostatní pak pracují na realizaci. Módní návrhář dá své nové kolekci myšlenku a v kontextu s dobou a vším, co nás ovlivňuje, vlastně i příběh. Proto jsem přijal pozvání jako redaktor Revue Richard, abych zde pořídil autentickou reportáž pro rubriku SPOLEČNOST. Zárukou, že navštívím inspirující akci, mi byla režisérka módní show paní Iva Janálová.

Je 13.00 hodin. Do začátku módní show zbývá 5 hodin. Na vrátnici mne vyzvedne mladý technik, který mne provede labyrintem chodeb, schodišť a výtahů až k jevišti: "Za chvíli paní Janálová přijde!" - řekne na mojí adresu, když mne usadí do kožených křesel hlediště. Na nějaký čas tu zůstanu sám se svými myšlenkami. A říkám si, jak tuhle atmosféru miluji. Ticho míchané vůní divadla promlouvá hlasitě k očekávání každého, kdo sem přijde. Vždyť už za pár hodin to tady opět ožije, reflektory rozpoutají zářivou bitvu o emoce diváka, který se nechá unést, že ona zář není původem ze žárovek, ale z očí modelek, z mluvy jejich těl, na nichž vynikají nové modely, vlastně umělecká díla. Tiché napětí před akcí koresponduje se vším, co pak hlasitá hudba podtrhne a zvýrazní. Je to stav, jako když si otevřete láhev dobrého červeného vína , ale než ho ochutnáte, necháte ho chvíli dýchat. Cítíte vůni a chuť tušíte na jazyku.

"Ahoj Richarde!" - Vítá mne Iva Janálová. "Tož pojď se mnou do zákulisí!" - Hned po políbení na tvář mne vede za jeviště. "Toto je Richard Langer, který si nás nafotí a popovídá si s námi!" - Hlasitě mne představí všem přítomným. Kromě modelek, baletek a pracovnic produkce, mi představí i módní návrhářku paní Ilonu Donátovou. Nenechte se rušit! - Dávám najevo, že nemusí mít nikdo obavy, že budu zdržovat. "Ale to není jen tak, být tu samozřejmě můžete, jsme vám k dispozici, ale když se děvčata budou převlékat, tak se budete muset otočit!"- Obdržím vstupní informace a kývu hlavou na souhlas. Naštěstí se zrovna žádná nezačne převlékat, protože právě přinesou několik krabic s pizzou. Zajímavé je, že když dívky fotím, jak hladově jedí pizzu, nejsou zcela všechny ochotné pózovat, skoro mi to přijde, že se takhle stydí více, než-li při převlékání. Pravda, s plnými ústy vypadáme každý tak, jak vás portrétový fotograf nikdy nevyfotí.

Aby řeč nestála, zeptám se paní Donátové: "A tohle všechno je z vaší dílny?" A než mi souhlasně kývne, pokračuji: "Všechno tohle je oblečení, že?" - Abych vyzkoušel smysl pro humor ženy, která těmto šatům věnovala stovky hodin práce. Potom už jen tiše sleduji, jak se nad scénářem v hloučku dívky radí s Ivou Janálovou. Mám příležitost hledět z blízka na hlouček modelek, které jsou zatím ještě ve svých civilních šatech. A ačkoliv se mi líbí i tak, začínám být zvědav, jak se zkrášlí, až všechna ta krása zavěšená na stojanech , bude nošena, jak to na profesionální přehlídce má být. Patřím sice mezi chlapy, kterým se nejvíc líbí žena v obyčejných modrých džínech a bílém přiléhavém tričku, ale přece jen chápu, že život nenese jen sportovní, všední situace, ale i mnoho událostí, kde je potřeba tím, jak jsem oblečený, podtrhnout význam okamžiku.

Ve 14.00 hodin jede zkoušení naplno. Iva Janálová sedí v hledišti a zkoušku řídí: Mám obavy, že v reálu budete chodit strašně rychle a to i kdybyste měli vrtulu v zadnici, tak se nestihnete převléct. Musíte chození na jevišti prodlužovat a hlavně se nemotejte a jedeme dál…. Sednu si pod jeviště, na jehož okraj položím notebook a pustím se do psaní. Už jsem tu tak dlouho, že si na mne okolí zvyklo. Co chvilka, zvednu se a pořídím snímek. Už tu dávno nepanuje ticho. Z reproduktorů slyším mix hitů, dívkám se tak přirozeněji chodí a jak se blíží večer, zvedá se adrenalinová nálada.

Dívky moje, musíte uplatňovat zip, abyste se prostřídaly, když odcházíte. Říká Iva Janálová modelkám, které brzy chápou systém, kterému ani trochu nerozumím. Když to sleduji, uznale se klaním dívkám s tímto povoláním. Jako vždy bude večer show vyhlížet přirozeně, ladně a snadně. Vše ale žádá detailní nácvik.

      

Je 15.17 hodin, děvčata mají pauzu a mně se podařilo na pár minut získat pro interview modelku slečnu Hanku Seemannovou: Je dnešek pro vás chaotický nebo jsou přípravy na přehlídku vždy trochu stres?

"Od rána je chaotický. Zaspala jsem. Tak jsem si vzala taxík a jela jsem směr centrum. Po cestě mne uklidnilo kafe a tady ten chaos, co tu panuje, mě uklidnil ještě víc, protože jsem na to zvyklá."

Jak se krátí čas do začátku módní show, přibývá tu účinkujících. Ilona Donátová obléká mnoho populárních tváří a některé z nich večer představí i jako modelky. Kromě dalších známých tváří tu vidím i paní Chudíkovou - ano, manželku velké slovenské herecké osobnosti “doktora Sovy”.

Pomalu se chystám zavřít počítač, má práce zde končí. Vedle mne se na chvíli posadí Klára Jelínková a Ivana Illyenko - baletky Národního divadla, pozorujíc poslední přípravy na scéně. Tiše se přikloním a ze zvyku ještě položím pár otázek, abych na ně dostal odpovědi, ve kterých se vzájemně ve shodě doplňovaly.

Tak to máme! - Mnu si ruce. Pár minut před začátkem show už nemohu nikoho rušit. Do hlediště přicházejí první diváci. Pozorně hledají svá pohodlná křesla, aby se usadili s výrazem ve tváři: “Tak! A teď nás bavte!” A protože je všechno secvičeno, nic nebrání tomu, aby se tak stalo. Ale ono jde daleko o víc. Divák by se měl nejenom bavit, ale měl by si domů také odnést pocit, že upevnil nebo získal vztah k tvorbě módní návrhářky Ilony Donátové.

Že jste na této přehlídce nebyli? Pak se podívejte na www.atelierdonat.cz, kde se dovíte více.