SPOLEČNOST - Cena Ď v Zlínském kraji 2011

Morava je krásná. Příroda malebná, vesničky upravené a lidé bodří. Morava je ale současně i svá. Jako volnomyšlenkář, pro kterého je pravidlem práce pravidlo demokracie v absolutním rozměru, tedy dělám podle svých myšlenek, ačkoliv mohou být neobvyklé, avšak ctím práva svého okolí, jsem ve Zlínském kraji měl s hledáním domova pro cenu Ď docela svízel. Je pravda, že žiju v Pošumaví a Morava je přesně na druhé straně republiky, takže tato vzdálenost a do jisté míry neznalost místního prostředí mohou zapříčinit, že si nevzpomenu na přísloví: Jinej kraj, jinej mrav!“- Ale nakonec vše dopadlo nádherně. A věřím, že prospěšně pro Zlínský kraj i pro mne. Já pochopil, že moje myšlenkové pochody nemusejí zapůsobit vždy a všude a někteří lidé ve Zlínském kraji zase třeba pochopili, že je někdy zdrávo klidnou hladinu obvyklého dění lehce rozčeřit.

Jedenáctý ročník ceny Ď, jejíž finále se koná 21. června 2011 v Národním divadle, kde se setká na osm set nominujících a nominovaných u příležitosti udílení cen českým mecenášům za podporu kultury a charity, je letos prvně doplněn o krajská předkola. V každém kraji jsme hledali spolupořadatele, partnery a individuálně pak připravovali regionální předkola. Polovinu z nich již máme úspěšně za sebou. Ve Zlínském kraji to ale od začátku drhlo. Na doporučené dopisy nejrůznější představitelé čelních institucí v tomto regionu nereagovali. Soukromé firmy jakbysmet a pokud ano, tak se divili, že oslovuji je, když třeba nemají sídlo ve Zlíně, pročež si nemohou dovolit vůbec o spolupráci na tomto projektu uvažovat. Byla to pro mne zajímavá zkušenost. Dokonce jeden úspěšný výtvarník raději odřekl účast v Kolegiu krajské ceny Ď z obav, co by řekli místní lidé. Když si později přečetl, jaké osobnosti čestnou roli členů Kolegia přijaly, zalitoval. Když to shrnu, dospěl jsem k osobnímu závěru, že v nádherném Zlínském kraji žijí lidé ve velké úctě vůči regionálním autoritám a všechny nové projekty si musí pracně jejich důvěru získat. Tento poznatek jsem pokorně přijal a rozhodl se začít od píky tak, že začneme skromně a postupně během let postavení ceně Ď v tomto kraji budovat. Za nezájem nebudeme považovat neúčast novinářů a médií, kterých jsme pozvali mnoho, ačkoliv nezareagoval ani jeden. Podstatné je, že jsme nakonec zdárně a důstojně cenu Ď ve Zlínském kraji předali a získali tak finalistu do hlavní kategorie v Národním divadle.

Cestu do Uherského Hradiště otevřel ceně Ď akademický malíř Pavel Vavrys, jehož Galerii Vavrys můžete najít v historickém jádru Prahy. On ale říká: „Tvořím v Praze, ale srdce mám na Moravě!“ – Pavel Vavrys miluje Uherské Hradiště a když se dověděl, že nemůžeme najít ve Zlínském kraji žádného spolupořadatele, sám se vložil do děje: „Tož, to není možné!“ – A přišel s nápadem, že bychom oslovili Slovácké divadlo, ke kterému má vřelý vztah. Výsledkem byla okamžitá vzájemná sympatie s ředitelem Slováckého divadla Mgr. Igorem Stránským. Cena Ď měla do Zlínského kraje cestu otevřenou.

Akt předání ceny Ď se konal na Malé scéně Slováckého divadla. Přijeli jsme dřív a dali si kávu v divadelním klubu. Pan číšník se zeptá: „Odkud jste!“ – Odpovím: „Z Pošumaví, žijeme tam na chalupě, to víte, příroda!“ – Našemu rozhovoru naslouchá malíř Pavel Vavrys a jeho syn, také malíř, Martin Vavrys. Číšník pokývá hlavou: „Životu na chalupě rozumím, také žiju na chalupě!“ – A v tom se do děje vloží Pavel Vavrys: „Máte tady někde chalupu? Znám to tady, je tu nádherně!“ – A pan číšník se svěří, kdeže se jejich chalupa nachází. A mistr Vavrys pronese: „Ta byla dřív moje, tam jsem žil!“ – Pan číšník jde do kolen: „Vy jste Pavel Vavrys? Vím o Vás všechno, přesně vím, od kdy do kdy jste na naší chalupě žil a nikdy by mne nenapadlo, že se s Vámi setkám! Pojďte se podívat, ukážu vám fotky chalupy…“ – A už listuje v mobilu. Takový okamžik jsem musel zaznamenat. Pavel Vavrys mi na vysvětlenou řekl: „Tož jsem ti říkal, že su tady doma!“

Ve Zlínském kraji bylo přihlášeno na cenu Ď celkem 15 platných nominací, o kterých rozhodovalo Kolegium ceny Ď ve Zlínském kraji 2011 v tomto složení:

Z rozhodnutí Kolegia byly za krajské finálové vybrány tyto tři nominace:
Maria Mišenská za podporu Muzea Valašského Meziříčí
AUTO GAMES za podporu Oblastní charity Uherský Brod
Nadace Děti-kultura-sport za podporu Občanského sdružení Kunovjan, Klubu kultury Uherské Hradiště, Slováckého muzea v Uherském Hradišti a za podpořené projekty ve městě Kunovice

Všichni takto finálově nominovaní a jejich nominující byli pozvaní na Malé přátelské setkání s předáním ceny Ď ve Zlínském kraji na Malou scénu Slováckého divadla v pátek 13. května 2011. K této příležitosti jsme přivezli z Velkého Oseku ze sklárny ArtCristal Bohemia křišťálovou cenu Ď. Mistr Pavel Vavrys pak přivezl vynikající moravské víno s etiketou „cena Ď“. Každý si mohl víno na místě vychutnat a navíc si na památku odnést domů jednu lahev. Prostě jsme byli na pohostinné Moravě.

Cenu Ď ve Zlínském kraji 2011 rozhodnutím Kolegia získala Nadace Děti kultura sport za podporu Občanského sdružení Kunovjan, Klubu kultury Uherské Hradiště, Slováckého muzea v Uherském Hradišti a za podpořené projekty ve městě Kunovice. Více na webu ceny Ď zde.

Atmosféra setkání s cenou Ď byla milá a přátelská. Po aktu předání ceny Ď jsme ještě pěkný čas poseděli u vína a popovídali si o životě a mecenáších. Vyslechl jsem mnoho zajímavých postřehů a sám měl možnost povyprávět o osobních setkáních s velkými mecenáši. Paní Jelínková mi při loučení řekla, že jí z mého vyprávění o doktoru Kreislovi a panu Měřičkovi dojetím běhal mráz po zádech. Když k tomu přičtu, že bylo i veselo, neboť k vínu radost ze života patří, odjížděl jsem z Moravy do Pošumaví nadšený. Ostatně poslechněte si, jak se vítězce spontánně gratulovalo a připíjelo – audio záznam je zde.

V tuto chvíli máme za sebou historicky první udělení krajské ceny Ď ve Zlínském kraji. Na setkání v Národním divadle se těšíme se všemi hosty této akce, kteří od pořadatelů obdrží čestné vstupenky do Národního divadla na finále (stejně jako další v kraji nominovaní). A pak se už budeme těšit na další ročník ceny Ď v Uherském Hradišti, neboť jsme se již s panem Igorem Stránským dohodli, že příští ročník s velkým časovým předstihem zorganizujeme ve větším stylu. Neříkám velkém, abych nepřeskočil potřebný čas, ale každý krok dále je nádherný a dává životu smysl.